Hlavní obsah

Veronika Žilková: Hele vole, slepice jdou!

Foto: Mona Martinů

Proč to všechno zbyde vždycky na mě?!

Každý z nás toužil v dětství po nějakém zvířátku. Někomu ho rodiče pořídili, někomu ne. Pokud ano, stejně to většinou býval kompromis. Já chtěla opičku a koně, jako měla Pippy Punčochatá ve stejnojmenném seriálu, a nakonec jsem dostala na prázdniny aspoň králíčka.

Článek

Celé léto jsem si s ním hrála a poslední prázdninový oběd se králík nečekaně „zaběhl" a my měli k obědu takové „zvláštní kuře" na smetaně. Aspoň že mi rodiče tehdy lhali... I když na druhé straně, co měli chudáci dělat, splnili dítěti sen, ale do pražského bytu brát králíka bylo tehdy nemyslitelné.

Když se dětem pořídí pes, bývá to většinou kompromisní plemeno. Malý kluk touží po bernardýnovi, a dostane pudla. Pudl toho sežere míň, líp se hodí do bytu i k mamince, která s ním nakonec stejně ven chodí víc.

Je to tak, každé dítě na začátku slibuje... i my jsme jako malí slibovali, jak budeme chodit venčit, dávat žrádlo, uklízet loužičky... Pak přijde škola, kroužky, angína, a realita je jinde.

Když jsem měla malé ty děti, které jsou dnes nejstarší, což je už 20 let, chtěla jsem být vzorná matka a pořídila jsem jim na hraní psa, kočičku a na zdravá vajíčka tři slepice. Na kočku děti dostaly alergii, tak jsme ji darovali, pes se zaběhl a slepice nám zanášely k sousedům. Chyběly nám peníze i šikovné ruce na plot, tak měly slepice volný pohyb po ulici. Když objevily, že se dá na autobusové zastávce sehnat spousta skvělých drobků, začaly mě pravidelně vyprovázet na autobus. Mohly jsme tak chodit dodnes, kdyby se jednou za mnou neozvalo „Hele, vole, slepice jdou!!!" Darovala jsem je taky.

Dnes mají mladší děti doma dva psy, kočku, dva křečky a pískomila. Ani jedno zvíře není moje, ale o všechny se smím starat. Tiše doufám, že jednoho dne sežere kočka myši a pes kočku. Kecám. Mám je ráda, ale když dojde k prázdninovému převozu zvířat na dovolenou, mohla bych mít na autě nápis ZOO transport. Kromě zvířat převážím jejich pelíšky, písek, piliny, granule... a připadám si jak magor. Pravda je, že mi to zvířata vracejí oddaností. Psi mi láskyplně žerou boty, kočka se ke mně lísá, a trhá mi tak silonky, a křečci v kleci běhají oddaně celé noci ve vrzajících kolečkách.

Chtěla bych si konečně pořídit taky zvířátko. Svoje. Prostě takové, které by bylo jen moje a podle mého výběru. Líbí se mi klasické české bílé kozy. Sním o kozí farmě. Děti se mi smějí a klepou si na čelo. Mají pravdu, kozy se mi zatím do auta nevejdou. Musím počkat, až vyrostou i ty mladší děti, odnesou si své miláčky, a pak...

I když nevím, jestli se všechny sny mají plnit. Toužila jsem být tanečnice, snila jsem o tom celý život. Pak jsem ve StarDance vylítla jako první a pěkně si natloukla. Tak nevím... Mám? Nemám? Mám? Nemám?????

Co když pak budou volat: „Hele, vole, kozy jdou!!!"?

Přeju všem hezké léto a hezké sny

ynezorPumanzeSaNyknalC