Hlavní obsah

Veronika Žilková: Ještě že Ježíšek neskončil v babyboxu

Foto: Mona Martinů

Dočkaly jste se miminka pod stromeček?

Nám, nám, narodil se… budeme za chvíli pod stromkem zpívat. Někomu se narodí a k někomu přijde už narozené. Kdo? Dítě.

Článek

Vánoce jsou největší oslavou příchodu dítěte na svět. Starý zákon dlouhá tisíciletí inzeruje zrození Spasitele. A my už 2011 let to jeho narození 24. 12. slavíme.

V některých rodinách přicházejí děti jako samozřejmost, v některých jsou vytoužené a dlouho očekávané. V některých rodinách se dětí nedočkají nikdy. Někdo to vyřeší tak, že se s tím smíří a časem přestane brečet u cizích kočárků a začne žít plnohodnotný život bez dítěte. Někdo se rozhodne, že pomůže dětem, jejichž vlastní, tedy biologičtí rodiče je nepovažují za něco, čemu je třeba se dlouhodobě věnovat. Tyto děti se časem dostanou do péče státu. Někdy včas, jindy však už psychicky i fyzicky pomlácené. Záleží na sousedech, obvodní doktorce a sociální pracovnici, kdy si všimnou zanedbaného a opuštěného dítěte.

Česká republika má smutné prvenství v počtu odložených dětí do dětského domova. Říkáte si, proč? Mnoho dětí v dětském domově nemůže jít do adopce, protože nejsou právně volné.

To znamená, že jejich matka je jednou za půl roku zkontaktovala, a projevila tak svůj zájem. Vzpomněla si pohlednicí, telefonátem či návštěvou. Tento ubohý kontakt a projev zájmu stačí na to, aby dítě nebylo právně volné pro náhradní rodiče a musí vyrůstat dál ve státní čili ústavní péči a čekat a čekat, zda matka jednou zapomene…

Někdy se najdou tací odvážní, kteří si vezmou dítě i s takovýmto břemenem. Jmenují se pěstouni. Ti se o dítě starají v pěstounské péči, ale pro každé důležité právní rozhodnutí potřebují souhlas biologických rodičů. Třeba když se rozhodnou vzít dítě k moři, musí mu udělat pas. To ale znamená podpis biologické matky na žádost, a vy ji pak musíte najít.

Hledáte mnohdy po azylových domech, různých ubytovnách či věznicích tu, která vám povolí vzít její dítě za vaše peníze k moři.

Pěstoun je spíše takový dobrovolný sponzor se všemi povinnostmi rodiče, ale žádným právem. Rodičovská práva totiž zůstávají biologickým rodičům. Proto zcela logicky pěstounská péče není tak oblíbená a vyhledávaná bezdětnými páry jako adopce.

Adopce znamená, že dítě je právně vaše, dostává i vaše jméno. A s nikým se o ně nedělíte. Na vině jsou zákony, které umožňují nezodpovědným matkám příliš dlouho váhat, zda dítě vůbec chtějí, či ne.

Pro náhradní rodiče, kteří by je rádi adoptovali, dali mu jméno a smazali jeho nechtěnou minulost, se tudíž dětí nedostává. Řeknete si, proč tedy aspoň není více pěstounů, stát jim přece dává příspěvek! Ano, podle věku dítěte průměrně 3000 měsíčně na veškeré potřeby, včetně „nákupu“ bydlení po dovršení 18 let a ukončení péče. Takže nic moc.

V ostatních evropských státech či Americe je státem podporovaná jak adopce, tak profesionální, placená pěstounská péče. U nás v Čechách je upřednostňovaný „děcák“. Ten totiž dostane peníze podle počtu umístěných hlaviček, a tak čím víc odložených dětí, tím víc peněz, pracovních příležitostí pro zaměstnance.

Proč tak smutně o Vánocích? Proto, abychom si vážili toho, že jsme se narodili, že se o nás rodiče postarali.

Proto, abychom byli sami dobrými rodiči.

A taky proto, abychom byli rádi, že v Betlémě nebyl babybox a Panna Maria s Josefem tam jejich Ježíška nešoupli. To bychom totiž žádné Vánoce a oslavu narození dítěte neslavili.

A příště zase veseleji, slibuju.

ynezorPumanzeSaNyknalC