Hlavní obsah

Veronika Žilková: Vyhoďte sukni, obarvěte si vlasy a rozveďte se?

Foto: Mona Martinů

Když nastoupí stereotyp, začneme hledat něco nového

Jsou dny, kdy se v našich životech děje věcí až moc. Jsou dny, kdy máme pocit, že si nějaký děj musíme sami aktivně způsobit. Je to ve chvílích, kdy se náš život dostane do jakéhosi bludného kruhu, který potřebujeme rozbít a vystoupit z něho. Bludný kruh v nás vyvolává nespokojenost s tím, co máme, a zatoužíme po změně. Onemocníme touhou po něčem novém a jiném v našem stereotypním životě.

Článek

Nejblíž po ruce máme sami sebe, a tak většinou změna začíná nejdřív na nás samotných. Začneme na naši rozbolavěnou duši hledat lék. Co takhle… změna figury?!

Jenže vědomě zhubnout či přibrat trvá delší čas. Když to na nás přijde, chceme změnu hned teď.

Nejlehčí forma terapie je zajít do obchodu a koupit si něco nového. Někdy to vyřeší nový barevný cedník na nudle, někdy pantofle k vodě od Číňanů, někdy drahé letní šaty. Někomu nákupní terapie nepomůže a potřebuje léčbu drastičtější.

Pak přichází na řadu změna obličeje. Někdo se rozhodne opravit si pusu, víčka… To jsou ženy statečné. Taky se mi nelíbí můj obličej, ale způsobovat si dobrovolně bolest kvůli svému okolí se mi nechce. Raději se přestanu dívat do zrcadla a obloukem se vyhnu rodinným fotografům. Z každé narozeninové fotky či z fotky z výletu nelibost jen roste.

Pro nás, co „nejdeme do plastik“, zbývá – změnit si vlasy. Léčebnou změnu provedeme buď samy – nesmyslným ušmiknutím vlasů narychlo před zrcadlem, nebo vydržíme s nervy a objednáme se někam do kadeřnictví. Záleží na aktuálnosti potřeby změny.

Někdy to vyřeší zakoupená barva v drogerii. Pokud se povede, je to změna k lepšímu. Pokud ne, tak k léčebné změně taky došlo, ale k horšímu.

Někdy nás změna na sobě samých neuspokojí a začneme hledat narušení bludného kruhu u sebe doma. Co takhle změna v bytě? Během hodiny se dá klidně přestěhovat celá domácnost. Místo ložnice vznikne pokoj dětí, v pokoji dětí je obývák a v obýváku ložnice.

Většinou to nevyhovuje a za pár dnů zase rveme skříně zpět na původní místo. Ale je nám lépe než před stěhováním. Teď totiž máme novou ložnici ve staré ložnici – dobrovolně. Někdy koupíme nové závěsy a radujeme se pár dní z tak úžasné změny. Radost, než se nám závěsy okoukají, pár dní vydrží. Občas zabere, když botník vyměníme za skříňku v koupelně a naopak. Někdy stačí koupit slunečník či muškát na okno.

Ale může se stát, že na nás sedne touha nebezpečná. Touha po vztahové změně. Pak se rozvedeme nebo dáme výpověď v práci… Někdy oboje. Za pár týdnů bychom to možná rádi „šoupli zpátky na místo“ jako tu skříň, ale už to nejde. Lidi nejsou věci. S nimi když se začne hýbat, dojde k přetržení nitek –  mezilidských vztahů. A vrátit to skoro nejde. Skříň naštěstí nitky nemá.

Touha po změně nedávno přišla i na mě. Napadlo mě, že jsem v kuchyni opuštěná, a jen jsem si probourala podávací okénko do jídelny. Udělala jsem tím změnu jak v bytě, tak ve vztazích. Mám konečně od kuchyňské linky výhled na svou rodinu. Můžu při servírování komunikovat, ušetřím kroky s obíháním stěny s talíři a jsem šťastná.

Cítím zásadní změnu a kupodivu nejsem ani dohola, ani rozvedená.

Pokud máte pocit, že jste „uondané ze svého života", něco změňte. Z bludného kruhu je třeba vystoupit. A nebojte se udělat zdánlivou hloupost.

Vyhoďte sukni, obarvěte si vlasy, a nerozvádějte se!

Hezký den plný změn!

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek