Češi se nedokážou uskromnit!

Začíná to ve chvíli, kdy se dostane první kapesné, jenomže tehdy se přemýšlí, jestli si koupit lístek do kina nebo pizzu, zatímco za pár let už je to - jaké koupit jídlo, hypotéka, nebo nájem, dům, nebo byt? Vzhledem k tomu, že jsem studentka, nacházím se někde mezi těmito dvěma body.

Přesto bych ale chtěla říct pár věcí... Většina Čechů dnes neřeší zásadní existenční otázky. Naopak - mají dostatek jídla, určité pohodlí, přijatelné bydlení. Hospodářská krize, kterou se dnes tolik lidí ohání, pro většinu neznamená, že budou bez jídla a střechy nad hlavou, ale pouze že se budou muset trochu uskromnit. A jejich problémy jsou způsobené tím, že právě tohle nedokážou.

Dokážou si nabrat splátky, žít na dluh, případně naříkat, ale uvědomit si - a uvědomit si to včas - že i když se jim teď vede dobře, tak možná než koupit nové auto by bylo lepší odložit něco na horší časy (nebo na dobu, kdy půjdou děti na vysokou školu, kdy bude jeden z partnerů muset jít na rodičovskou dovolenou, kdy...). Jsou to tak těžké počty?

Já jsem z rodiny, která nemá ani auto, ani televizi, protože jsou to věci, které vzhledem k tomu, že nikdo z nás neřídí, a vzhledem ke kvalitě televizních programů nepotřebujeme. Jerome Klapka Jerome ve své knize Tři muži ve člunu přirovnává život k lodi, kterou někteří z nás bezdůvodně přetíží zbytečným haraburdím a potom se diví, jak je těžká a vratká.

Toto přirovnání by se docela jistě nelíbilo tvůrcům reklam. Kdykoliv vyjdu ven, zapnu si internet, poslouchám rádio, tak se mě někdo snaží přesvědčit, abych si koupila úžasné tenisky Puma nebo nový zvhlčovací krém na obličej. A jak vůbec mohu žít, když jsem ještě nevyzkoušela nový parfém bůh-ví-jaké-značky? Vypořádala jsem se s tímhle po svém... Moje nákupy bot (nebo oblečení) vypadají asi takto: přijdu k nejbližšímu prodavači, řeknu mu, co si chci koupit, kam to budu nosit a kolik je maximální cena, kterou jsem za to ochotná dát.

Většinu své kosmetiky nakupuji v lékárně, protože tam mám aspoň jakousi jistotu, že po tom úžasném novém krému, který dodá pleti hebkost a vlhkost, nebudu mít zítra vyrážku. A když něco kupuji, říkám si - potřebuji to? Udělá to mně nebo někomu jinému radost? Myslím si, že nejlepším způsobem, jak se vyhnout dluhům, je nezahlcovat svůj život věcmi. Věcmi, které jsme před lety zahlédly v nějaké reklamě nebo které bylo v obchodě zlevněné a které teď jenom zabírá místo. Věci člověka stejně nezachrání.

A jedna poznámka pro ženy, které si nechávají namluvit, že pokud nebudou vypadat dokonale a používat k tomu ty a ty produkty a nakupovat oblečení u té a té značky, nemůžou být atraktivní. Můj přítel mi potom, co jsme spolu začali chodit, řekl, že se do mě zamilovat právě proto, že jsem vypadala jinak než ostatní. Že všechny ženy kolem vypadaly jako umělá hmota, zatímco já jsem byla rozcuchaná a nenalíčená. A navíc: hodnota ženy stejně jako muže se neměří podle atraktivity zevnějšku.

Jaký názor máte vy? Potýkáte se s dluhy, nebo jste zatím nepodlehla reklamním tažením agentur? A protože se každá koruna hodí, napište nám svůj příběh na info@prozeny.cz. Tři z vás odměníme honorářem 500 korun. To je dobrý důvod, jak začít splácet své resty, nebo ne?