Článek
Když Marion Conlin v roce 1920 porodila dvojčata tři měsíce před termínem, vypadalo to bledě. Jedno z miminek se narodilo mrtvé a druhá holčička vážila asi 800 gramů. Lékař rodičům nedal špetku naděje. Naopak řekl, ať s pohřbem prvního dítka nespěchají, druhé totiž půjde brzy za ním. Zachránit se ho nepokoušel, v nemocnicích na to nebylo vybavení ani touha to změnit.
Tehdy se předpokládalo, že cenu má zachraňovat jen zdravé a silné, slabí jsou geneticky méněcenní a je zbytečné na ně plýtvat silami zdravotníků. V Evropě (hlavně Francii) se sice o rozvoj inkubátorů někteří odborníci zasazovali, ale USA byla v tomto směru desítky let pozadu. Jen jediný muž se rozhodl svůj život zasvětit nedonošeným dětem a jejich záchraně. Jmenoval se Martin Couney.
Martin Couney jako poslední šance
Právě za ním vyrazila Marion Conlin s manželem. Rok předtím na líbánkách totiž navštívili výstavu předčasně narozených miminek v Atlantic City. Přímo na promenádě je ve vyhřívaných „pecích“ zachraňoval doktor Martin Couney. Podobnou výstavu měl posléze i na Coney Islandu.
Bez váhání k němu vzali svou malinkatou dcerku. Beth Allen díky němu prožila poté plnohodnotný život, přivedla na svět pět dětí a zemřela v roce 2017 ve věku 96 let. A takových dětí byly tisíce…
Takhle vypadaly inkubátory, které propagoval v USA Martin CouneyFoto: Archiv Beth Allen/ BBC
Nedonošeňátka k vidění za 25 centů
Na výstavě byla k vidění inkubátorová zařízení plná malinkých nedonošených miminek od roku 1903 celých 40 let. Pečoval o ně Martin Couney a jeho tým vyškolených zdravotníků. Za 25 centů se lidé dívali, jak vypadá opravdový boj o život těch nejmenších a nejkřehčích. Nad vstupem byl nápis „Celý svět miluje děti“, i když tyhle děti milovali jen jejich rodiče a Martin Couney.
Lidé sice platili za to, aby mohli vidět miminka na pokraji smrti, ale právě tyto peníze umožňovaly Couneymu celé dekády financovat provoz inkubátorů, platit tým zdravotníků a podobná místa zřizovat i jinde po Americe. Péče o jedno dítě v inkubátoru tehdy stála 15 dolarů denně, což odpovídá dnešním 400 dolarům (v přepočtu víc jak 8000 korun). Vstupné vše pokrylo, rodiče nedonošených miminek neplatili nic.
Bez zájmu nemocnic
Inkubátory dovážel Martin Couney z Evropy, především z Francie, kde už fungovaly v nemocnicích. Šlo o 1,5 metru vysoké zařízení z oceli a skla na nožičkách. Bojler na vnější straně rozváděl potrubím horkou vodu pod postýlku, na které spala miminka. Další potrubí přiváděla do inkubátoru čistý přefiltrovaný vzduch, zbavený veškerých nečistot a škodlivin. Komín s ventilátorem odváděl vydýchaný vzduch pryč.
I když je nabízel nemocnicím zdarma, v USA dlouho nebyl zájem. Problém byl v nedostatku personálu ve zdravotních institucích. Pokládali za plýtvání lidskými silami přeškolit část zdravotníků a převelet je k nedonošeným miminkům.
Martin Couney tak suploval práci nemocnic až do roku 1943. To nemocnice Cornell New York Hospital otevřela první specializovanou stanici pro předčasně narozené děti a on mohl jít do zaslouženého důchodu.
Martin Couney s dětmi, které zachránilFoto: Ney York Public Library
Lékař bez diplomu zachránil tisíce životů
Přezdívali mu inkubátorový doktor, ale je možné, že lékařem ani nebyl. Ví se jen, že byl německo-židovským imigrantem. Narodil se v roce 1869 v Prusku jako Michael Cohn. Až když v osmnácti letech emigroval do USA, změnil si jméno na Martin Couney. Tvrdil, že je lékař a navíc chráněnec světoznámého francouzského lékaře Pierra-Constanta Budina, který popularizoval inkubátory v Evropě. Důkazy ale neexistují. Stejně tak se nepodařilo dohledat jakékoli záznamy o jeho lékařském vzdělání.
Ale i když ho ve své době mnozí lékaři a univerzitní profesoři pokládali spíš za šarlatána, spíš než diplomy za něj mluví činy. Odhaduje se, že za svůj život dokázal zachránit šest až sedm tisíc dětí. Sám tvrdil, že úspěšnost jeho inkubátorů je 85 procent. Děti, o které přicházel, umíraly většinou během prvních dvou dnů, co se k němu dostaly – bývaly natolik zesláblé a zubožené, že je zachránit nešlo. Couney říkal, že jakmile je v jeho inkubátoru dítě sedm dní, je jisté, že přežije.
Zemřel jen sedm let poté, co šel do důchodu, ve svých osmdesáti letech. Zachránil tisíce miminek. A hlavně se postaral o propagaci inkubátorů a o to, že se nakonec staly součástí běžné nemocniční výbavy v USA. I ti, co přišli na svět příliš brzy, dostali díky němu šanci si svůj život vybojovat…
Zdroj: New York Post, BBC News, Neonatology.net
