Tisíce mrtvých, miliardový majetek a patnáctiletá manželka. Jak to bylo s narkobaronem Pablem Escobarem

Toužil vystudovat práva, stát se politikem a nakonec to dotáhnout i na prezidenta. Ale nakonec se Pablo Escobar vydal úplně jiným směrem a stal se z něj snad nejslavnější zločinec a narkobaron nejen v historii jeho rodné Kolumbie, ale i celého světa. Byl to muž mnoha tváří. Uměl být okouzlujícím gentlemanem, soucitným Robinem Hoodem, který pomáhal chudým, ale také nelítostným, krutým a bestiálním zločincem, který bral životy bez jediné výčitky svědomí.

Svůj sen stát se právníkem si Pablo Escobar téměř splnil, ovšem už jeho nástup na univerzitu byl vlastně podvod. Nikdy totiž nedokončil střední školu, ale zato uměl falšovat školní vysvědčení a diplomy. Školu však nedokončil. Ne že by neměl mozkové kapacity, Escobar rozhodně nebyl hloupý – jeho rodiče, kteří měli celkem sedm dětí, prostě na jeho studia neměli peníze.

Právě pro ně byl nakonec Escobar schopný v podstatě čehokoli. Ve srovnání, čeho se dopouštěl později, jsou ale jeho kriminální začátky v podstatě úsměvné. Nejdřív totiž rozjel „byznys“ s náhrobními kameny a asi tušíte, že je rozhodně nevyráběl. Kradl je na vzdálenějších hřbitovech, pak je přebrousil a prodával jako nové. Nevynášelo to ale tolik, kolik si přál, a tak zkusil krást auta. Ani z toho nebylo dle jeho představ dost peněz, a tak nakonec rozjel první opravdu ostrý byznys (i když s tím, co následovalo, se to pořád nedalo srovnávat). Začal se svými kumpány unášet lidi a inkasovat za ně výkupné. To byl okamžik, kdy za sebou začal nechávat mrtvoly.

Escobar byl sice krutý, nemilosrdný, nejspíš bez jakýchkoli morálních zásad, ale také chytrý, vynalézavý a organizačně velmi schopný. Už na začátku 70. let pochopil, že skutečné jmění se dá vydělat na narkotikách, především na kokainu, po kterém západní svět toužil víc a víc. Počty drogově závislých rostly a s nimi i poptávka po zázračném „sněhu“.

A tak ho Escobar začal pašovat, zpočátku ale velmi amatérsky. Proto byl také na trase Ekvádor–Kolumbie chycen v autě se schovanými 40 kily drogy. Spravedlnosti díky svým konexím a zkušenostem unikl (například policistu, který ho zadržel, někdo zavraždil) a z chyby se poučil. V roce 1976 založil Medellínský kartel – organizaci, která brzy ovládla v podstatě skoro celý obchod s drogami v Kolumbiji. Fungovala především díky úplatkům v nebývalé míře (peníze od Escobara dostávali policisté, soudci, političtí představitelé…). A kdo zavírat oči za úplatu odmítal, zaplatil životem. Koneckonců Escobar se striktně držel svého pořekadla „plata o plomo“, což v překladu znamená stříbro nebo olovo. A s každým povedeným obchodem nerostlo jen narkobaronovo jmění, ale i počty těch, kteří se už nikdy nevrátili ke svým rodinám. Tohle byl konečně byznys, po kterém celý život toužil, příjmy Medellínského kartelu dosahovaly v 80. letech asi 23 miliard dolarů ročně.

Jenže žádný strom neroste do nebe, a kdo chce víc, nakonec nedostane nic. V 80. letech už se Escobar neštítil v podstatě ničeho. V roce 1985 zorganizoval bombový útok na Kolumbijský nejvyšší soud, při němž zemřela polovina soudců. V roce 1989 zase nechal zabít tři kandidáty na kolumbijského prezidenta.

Seznam jeho nepřátel se rozrůstal. Šla po něm nejen Amerika, které vadilo, že zásobuje státy neskutečným množstvím drog, ale i konkurenční drogový kartel a po těchto brutálních činech nakonec i Kolumbie. V roce 1991 už mu šlo opravdu o život, proto se vzdal a nechal se zavřít. Stále ale s obrovským vlivem, díky kterému jeho pobyt ve vězení La Catedral (Escobar ho sám postavil) připomínal spíš luxusní dovolenou. Chodil na fotbal, na procházky, měl k disposici vířivku, neomezený přístup k telefonu a návštěvám… Svůj kartel dál řídil a i z vězení objednával vraždy těch, kteří mu dělali problémy. Proto ho chtěla kolumbijská vláda přemístit do normálního vězení, ale Escobarovi se podařilo v roce 1992 utéct.

Byl čtvrtek 2. prosince 1993 a malou vilku Medellíně obklíčila zásahová jednotka kolumbijské národní policie. Uvnitř se totiž ukrýval Escobar, který víc než rok žil jako psanec a přežíval jen díky pomoci medellínských obyvatel. Nakonec ho ale prozradil jeden neuvážený telefonát synovi. V podstatě okamžitě zazněly výstřely, Escobar se svým osobním strážcem se pokoušeli totiž přes střechu. Jeho bodyguard padl okamžitě, narkobarona zasáhly dvě kulky (jedna do nohy a druhá do zad), přesto se odmítal vzdát a stále se pokoušel uniknout. Třetí rána mu byla osudná. Podle všeho mířila přímo za jeho ucho, což je paradox, protože právě o tom Escobar často mluvil – prý než aby se nechal chytit, střelí si jednu kulku za ucho. I proto se pak samozřejmě objevily konspirační teorie, zda se přeci jen nezabil sám.

Po Escobarovi zůstala jeho manželka Maria Victoria Henao, syn a dcera. A i když život po jeho boku byl v mnoha směrech nejspíš peklo, právě jeho žena o něm v podstatě nikdy nepřestala mluvit s láskou. Vždy ho líčila jako milého a laskavého muže a gentlemana.

Jejich příběh lásky je ale v mnoha směrech děsivý podobně jako celý Escobarův život. Maria ho poznala ve svých dvanácti a už ve čtrnácti s o dvanáct let starším mužem otěhotněla. Tehdy ji ale narkobaron donutil jít na potrat. Přesto si ho o rok později, ve svých patnácti letech, vzala a strávila po jeho boku sedmnáct let, byla s ním až do jeho skonu. Díky jeho majetku si samozřejmě žila na vysoké noze, nutno říct, že to bylo ale draze vykoupeno. Neustálý strach o život svůj i jejich dětí, násilí, které bylo součástí jejich životů a v neposlední řadě i nevěry jejího muže nejsou tím, co si představíte pod spokojeným manželstvím.

A po jeho smrti? Z rodiny se stali psanci bez peněz, kterým nechtěla žádná zem udělit azyl. Usadili se nakonec v Argentině a z Marii se stala realitní makléřka. Escobarův syn sice o otci dokázal vždy veřejně mluvit, ale od jeho činů se distancoval a změnil si i jméno. Dcera Manuela se snažila žít v ústraní a nepoutat na sebe pozornost, trpěla ale depresemi, pokusila se i o sebevraždu a pomoc našla až u bratra. Dodnes se snaží žít zcela v anonymitě.

Zdroj: Novinky.cz, Květy, iGlanc, InSightCrime

Vdávat se v patnácti jako Escobarova manželka není obvyklé, ale rozhodně to není rekord. Svatba v devíti, dítě ve čtrnácti. Jako svatební dar panenka. Jak to bylo s nejslavnější dětskou nevěstou