Článek
Marie Duffy Pask, v rodné zemi láskyplně přezdívaná „královna irského tance", se tanci věnuje od útlého dětství. Ve dvaceti letech začala vyučovat na prestižní taneční škole Inis Ealga v Dublinu, později založila vlastní školu a v roce 1996 začala spolupracovat se slavným tanečníkem Michaelem Flatleym – nejprve na choreografii taneční show Lord of the Dance, později i na Feet of Flames (1999) a Celtic Tiger (2007).
Přinášíme vám rozhovor s touto ikonou irského tance!
Kdy a kde jste se seznámili s Michaelem Flatleyem?
„Poprvé jsem Michaela Flatleyho viděla tančit v Irsku, na světovém šampionátu irského tance, a to právě v roce, kdy zde coby první Američan v historii zvítězil. Pak se naše cesty čas od času křížily, ale v podstatě jsme se znovu setkali až na speciální taneční olympiádě v Dublinu. Michael tu vystupoval na jednom podiu a studenti z mojí taneční školy zas na druhém. Asi měsíc před tím, než Michael vystoupil v dnes již legendárním přímém TV přenosu hudební soutěže Eurovize, aby si u milionů diváků po celém světě vysloužil obdiv a uznání, jsem zavřela svoji taneční školu a přestěhovala se z Irska do Anglie. Několik mých bývalých studentů tančilo v TV spolu s Michaelem."
Jak tedy vznikl dnes už legendární Lord of the Dance?
„Poté, co se rozpadli Riverdance, mi Michael zavolal a hovořil o tom, že by chtěl udělat novou autorskou show, na jejíž tvorbě by rád spolupracoval se mnou. Sešli jsme se a dali dohromady Lord of the Dance. To bylo v roce 1996. Od té doby, a je to už 16 let, pracujeme spolu. Zpočátku jsme si mysleli, že s Lord of the Dance odtančíme tak 11 nebo 12 představeni a tím to skončí. Nikoho z nás ani ve snu nenapadlo, že bude mít show takový úspěch."
V Česku se proslulá show představí v novém kabátě
Dokážete si nyní s odstupem let tento fenomenální úspěch nějak vysvětlit?
„Myslím, že toto představení je neuvěřitelně nabité energii. Líbí se opravdu širokému spektru diváků bez ohledu na věk či pohlaví. A také je to veselá show, lidé v průběhu představení vstanou a podupávají si nebo pobrukují do rytmu. Energie tanečníků se přenáší na publikum, atmosféra Lord of the Dance je proste elektrizující. Já sama zažívám při sledování této show stejně pocity dodnes!
Kdybyste měla porovnat dnešní tanečníky s těmi, kteří v show tančili před 16 lety, je mezi nimi nějaký rozdíl? Posunul se někam irský tanec jako takový?
„Víte, už před 16 lety změnil Michael Flatley od základu styl irského tance tím, že tanečníky přiměl využívat při tanci emoce, vyjadřovat se celým tělem. Ale jak už jsem říkala, i choreografie představení se neustále mění, vlastně jen hudba zůstala stejná."
I tentokrát vás čeká magický příběh plný tance a napětí
Vraťme se teď zpátky k době vzniku show. Jak jste pracovali? Nejdříve vznikla hudba, na kterou jste pak vymysleli choreografii, nebo to bylo naopak?
„Nejprve jsme se s Michaelem sešli a povídali si. On už mel koncept představení v hlavě. Měl to být jednoduchý příběh o lásce a o boji dobra se zlem, takže většina choreografie vznikla ještě před hudbou. Potom jsem šla za Ronanem Hardimanem /hudební skladatel/ s tím, že bychom si tam představovali určitou atmosféru, náladu, rytmus. Když nám pak Ronan dal poslechnout své hudebné nápady, zpětně jsme zas podle nich upravovali choreografii. Tyto dvě složky se prostě od začátku vzájemně ovlivňovaly."
Do jaké míry tedy spolupracujete s Lord of the Dance dnes?
„Je to pro mne stále práce na plný úvazek. V současné době jezdí po světě dvě skupiny, s nimiž musím být v neustálém kontaktu. Z Lordů se za ta léta stala klasika, a já věřím, že má tato krásná show před sebou ještě dlouhý život.
A jak se Lord of the Dance líbí vám? Půjdete letos opět?
