Článek
Začátky byly krušné jak ze strany kolegů, tak ze strany lidí „tam venku", což pro mladou holku plnou ideálů nebylo jednoduché. Pocházelo to ale většinou od těch, co měli pár let do důchodu. Spousta lidí si pomyslela, když viděla ženu v uniformě – ta mě neochrání, kolegové měli obavy mě brát třeba k zásahu v hospodě, kde byla rvačka. Ale práce u policie není jen o praní a násilí. Je to také jednání a výslechy obětí a hlavně spoustu papírování.
Nebudu psát, na co my ženy jsme šikovnější než muži. Myslím si totiž, že ta práce není o pohlaví, ale přístupu a o lidech. Jeden z problémů nastal, když jsem se po několika letech dostala na funkci, kdy jsem nadřízená mužům, kteří prostě neumějí přijmout, že jim velí žena.
Co se týče mé práce a zákroků, vždy jsem si počínala jako mužští kolegové a o žádné ohledy jsem nežádala – a ani se mi jich nedostávalo. A i při dost náročné práci u policie jsem se „stihla“ vdát a pořídit si rodinu. Myslím si, že jsem normální máma, která se stará o děti, doma uklízí, vaří, jezdíme s dětmi na výlety, prostě klasická normální rodina. S tou výjimkou, že jsem někdy v noci ve službě.
Mužská práce neovlivnila moje ženství, spíš pohled na lidi.
Živí vás mužská profese? Jak si stojíte proti mužským protějškům? Jak jste se ke své práci dostala? Pojďte nám o tom napsat na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.
