Ženy se snaží své muže předělávat. Co z nich touží mít?

Muži vědí, že vztah si žádá svoje a jsou smířeni s mnoha věcmi. Konec privilegií svobodného života? No jo, někdy to přijít muselo. Beztak to není to nejhorší, co je v partnerství může potkat!

Nejvíc je irituje a zaráží, když z nich ženy chtějí mít někoho jiného. V co se je partnerky snaží předělávat? Pět mužů nám pomohlo sestavit nejčastější prototypy mužů, které jsou „hodny žít po boku žen"!

„Ženy často vyžadují naprostou věrnost a poslušnost. Já sám s tím mám již několik zkušeností,“ popisuje čtyřiatřicetiletý Tonda s tím, že žena by měla svého partnera brát takového, jaký je.

„Jenže to ne. Dvě z mých dlouhodobých přítelkyň ze mě chtěly mít oddaného psa, který funguje na povely typu ‚udělej, nepůjdeš, bude to po mém, zařiď'. Taky mě chtěly odříznout od přátel. Smůla. Žádná ženská mi za tohle nestojí,“ krčí rameny Tonda, který neštěká podle svého pána. Což se nedá říct o jiných…

„Musel jsem chodit na poštu, protože jí lidi nedělali dobře. V restauracích jsem na obsluhu zásadně mluvil já. To aby se nemusela dostat do konfliktu třeba kvůli studené polévce. Mohl bych pokračovat, ale nebudu. Zasvěcení pánové vědí,“ popisuje pětatřicetiletý Čenda, jenž ženy, které si chtějí „vyrobit“ svého ochránce před životem, nenávidí.

„Princové na bílém koni nejsou a nebudou. Ani já takový nebyl, když jsme se potkali. Ale stejně chtěla, abych řešil její rozmary i cíle, a citově mě kvůli tomu vydírala,“ smutně dodává. Že by „popelkovský syndrom“?

Jak vypadá výchova mužů „nedostatečně citově flexibilních“? „Jindro, měl bys koupit bonboniéru a pozvat mě na večeři. Jindro, očekávám od tebe romantickou masáž. Já bych to pro tebe udělala. Tak moc tě miluji. A vůbec, proč mi přes den nenapíšeš něco moc krásného?“ Nejen dvaatřicetiletý Luboš na to má svůj názor.

„Chlap má být chlap. Nejdřív se na nás cení drsná mužnost, a pak máme citově vyměknout, jen abychom se zavděčili? No fuj. Vztah ano, ale učení lásce a pozornosti, zvlášť když jsou poblíž kamarádky, patří k taktikám mnohých žen,“ krčí rameny. Slyšíte ten vzduch unikající z propíchnutých varlat?

„Vyrůstal jsem na motorce a ještě jsem z ní v mých čtyřiačtyřiceti neslezl. Ale žena mě chce donutit,“ tvrdí Boris, kterému manželka vyčítá, že ve svých letech už by mohl mít rozum, mohl by být usedlejší a víc pro rodinu. Zároveň vyžaduje, aby se o sebe začal víc starat, našel si jinou práci (je to automechanik) a aby konečně nebyl „tak hodný na lidi“.

„Když jsem se jí zeptal, proč si mě brala, když nejsem to, co by chtěla, odpověděla, že celých 10 let doufá, že se změním. Chápete tu logiku?“ kroutí očima zaskočený Boris, jehož manželka nám nečekaně poskytla vyjádření. „Myslím to s ním dobře. Chci, aby v životě něco dokázal.“

„Nejdřív ženy vaří, uklízejí, podstrojují nám. Chtějí nás udržet co nejvíc doma,“ říká osmatřicetiletý Erik. „Když podlehneme, za pár let slyšíme, jak jsme líní, navíc citově studení a laxní. Prostě paradox. Ženy nejdřív chtějí změnit náš charakter bytí a podstaty, aby si pak na něj mohly stěžovat a vykrucovat se, že mají toho nepravého,“ vysvětluje Erik.

Myslíte, že má pravdu, stejně jako jeho čtyři kolegové?