Hlavní obsah

Téma týdne: Život mimo město? Ani za nic!

Foto: shutterstock.com

Velkoměsto mi nabízí pohodlíFoto: shutterstock.com

Reklama

Téma týdne: Život v satelitu. Autobus jezdí zřídka, stále na očích sousedů, bez auta ani ránu - také vás přepadají takové pochmurné myšlenky, když se hovoří o bydlení v satelitu? Pojďte nám říci, zda se vám tady žije dobře nebo špatně, na info@prozeny.cz a vyhrát příjemných 500 korun.

Článek

Já jsem člověk veskrze městský. Když mi bylo patnáct šestnáct, myslela jsem si, že bych dokázala žít na samotě u lesa a romanticky dýchat vzduch prosycený vůní jehličí, ale po pár letech jsem pochopila, že jsem městská krysa a nemá smysl si nalhávat něco jiného.

Skoro celý život jsem prožila v Praze (dva roky v Afghánistánu vynechám, to jsem ještě nechodila do školy) a pak v osmnácti jsem se dostala na delší dobu do Basileje. Je to oproti Praze relativně malé město a hlavně, je tam klid. První týden to byl balzám na nervy, druhý týden mi to začalo na nervy lézt a pak už jsem měla pocit, že bych měla začít skákat a vřeštět, jen aby se něco dělo a nebyl tam ten zatracený polomrtvý klid...

Budapešť nebo Sankt Petěrburg mi vyhovovaly. Ruch velkoměsta, spousta aut v ulicích, možnost si najít své zákoutí, svou kavárničku, své knihkupectví, to bylo příjemné. I když jsem během pobytu v těchto městech neměla času nazbyt, patří to k mým oblíbeným vzpomínkám. Tehdy mi začalo docházet, že já patřím do velkého města a nic s tím nenadělám.

Jsem příliš zvyklá na to, že existují obchody, co mají do jedenácti do večera otevřeno (a některé třeba i do jedné ráno). Jsem příliš zvyklá na to, že se pohodlným systémem nočních spojů dostanu domů kdykoli odkudkoli po městě. Mám v hlavě zakotvenou mapu města a vím přesně, jak se dostanu tam a tam, kde bude lepší přestoupit a kudy nikdy nepojedu autem dobrovolně.

Vím o jednosměrkách, místech, kde se tvoří kolony, vím, kde dělají nejlepší kafe a kde se dá dobře najíst za rozumný peníz. Kam zajít, když se chci opravdu rozšoupnout.

Foto: shutterstock.com

Klid mě začal ubíjetFoto: shutterstock.com

Necelý rok jsem s bývalým žila za Prahou v malé obci, kde jeho rodiče dostavěli dům, a než se přestěhovali, potřebovali ho hlídat. Nejdřív to bylo úžasné - dům k dispozici, zahrada, místo na grilování, krbová kamna v obýváku, klid, žádní opilci pod okny... Pak bylo toho klidu až až. Nejbližší obchod, který za něco stál, byl pět kilometrů daleko a bez auta ani ránu. Navíc to byl Lidl a já tyhle levné samoobsluhy prostě nemám ráda. Tahat nákupy domů z práce hodinu a půl MHD mě rychle přešlo.

A vůbec, dojíždění do práce bylo taky ouvej, ouvej - před sedmou na narvaný autobus, na konečné se rychle proboxovat davem do metra a tam se nudit a nudit, nakonec ještě na tramvaj... Nešlo se nikde zdržet, rozhodně ne s tím, že by si někdo dal nějaký alkohol, protože poslední autobus jel kolem půlnoci z konečné metra.

Pokud jsme chtěli někam zajít, třeba i do kina, museli jsme to načasovat velmi přesně, abych to zvládla z práce a abychom pak stíhali zmíněný spoj. Nebo se muselo autem - a to zas člověku začala v hlavě naskakovat čísílka, kolik jsme zase projeli a kolik to bude při tankování stát...

Nakonec vztah ztroskotal a já jsem byla ráda, že jsem se mohla vrátit zpět do Prahy. Najednou jsem to měla do práce dvacet minut - a i když jsem později pracovala na druhém konci města, trvalo mi to tři čtvrtě hodiny. Nemusela jsem neustále koukat na hodinky, jestli stačím poslední spoj. Mohla jsem chodit na koncerty pozdě večer a neřešit, u koho přespím.

Dokázala bych sice přežít v těch i oněch podmínkách, ale já jsem si příliš zvykla na pohodlí, které město poskytuje, a většinou mi ani moc nevadí, že jsou tu lidi nahňácaní jeden na druhém.

Možná že jednou budu mít dům na samotě u lesa, ale jsem si jistá, že to nebude dřív, než budu moci pracovat z domova (nebo si budu moci dovolit nepracovat), u domu bude stát minimálně jedno auto, cesta do města bude sjízdná po celý rok a pod barákem bude mít zastávku školní autobus, aby moji případní potomci mohli cestovat sami a nebyli odkázáni na mamamobil...

A jak to máte vy? Vyhovuje vám městský život, nebo jste od něj dobrovolně utekla do nedaleké vísky, kde se cítíte lépe, a přitom stále můžete cizopasit na městských výhodách? Pojďte nám popovídat o životě na vesnici, v satelitu nebo na malém městě na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.

Reklama

Související témata:

Načítám