Hlavní obsah

Alena: Nemohla otěhotnět a začala nenávidět celý svět!

Foto: thinkstock

Touha po miminku a neúspěchy s otěhotněním snáší ženy velmi těžceFoto: thinkstock

Reklama

Když se Aleně během jednoho roku nepodařilo otěhotnět, brala to statečně. Druhý rok začala být nervózní. A když uplynuly tři roky, selhaly pokusy o umělé oplodnění, stala se z ní zlá a nepříjemná ženská. I to je totiž způsob, jak se ženy s nemožností otěhotnět vyrovnávají.

Článek

Dokud si tím neprojdete, nepochopíte to. To tvrdí naše čtenářka Alena (34), která se tři roky marně snažila o miminko. „Nejdřív jsem byla v pohodě. Lékaři nám řekli, že jsem s partnerem zdraví, tak jsem si myslela, že jen potřebujeme víc času,“ vzpomíná první rok pokusů.

Jenže všechny její kamarádky pomalu rodily, některé už dokonce čekaly druhé dítě, a Alena pořád nic. „To už jsem začala mít blbé nálady, dost jsem i brečela, byla jsem lítostivá. Vždycky když mi nějaká kamarádka volala, že porodila, bodlo mě u srdce. Ale přála jsem jim to, dokonce jsem s nimi ráda scházela a s jejich miminky se mazlila,“ popisuje Alena, která navíc začala doufat v pomoc odborníků.

Podstoupila několik pokusů o umělé oplodnění, ovšem žádný nevyšel. „Tehdy mi asi ruply nervy, došla trpělivost. Úplně jsem se změnila, známí mě nepoznávali. Když jsem viděla těhotnou ženu, vyloženě jsem ji nenáviděla. Na kamarádky, co měly děti nebo je čekaly, jsem byla zlá, nepříjemná, jejich děti mě najednou nebavily, připadaly mi protivné. Nakonec jsem s nimi přerušila jakékoli vztahy,“ vypráví Alena, která byla sama ze sebe překvapená. Takové chování pro ni totiž nebylo vůbec typické.

Foto: thinkstock

Některé ženy se potřebují vypovídat, jiné naopak nesnesou styk s kamarádkami, co už mají dětiFoto: thinkstock

„Vždycky jsem byla přátelská, dá se říci oblíbená v kolektivu. Najednou mi lidi přestali volat, já se nestarala o ně. I manžel si všiml, že jsem se změnila, a dost ho to vyděsilo,“ popisuje Alena, která manželovi dokonce slíbila, že zajde za psychologem. „V té době jsem ale také změnila gynekologa, který mi předepsal nějaké hormony, a já byla jako zázrakem těhotná. Nechápu, jak je to možné, možná to byla jen náhoda, štěstí, ale v tu ránu se všechno vyřešilo a ze mě byla zase ta stará dobrá Alena,“ dodává Alena, která je dnes maminkou dvouleté holčičky.

Dodnes ovšem nechápe, jak ji neschopnost otěhotnět mohla tak moc změnit. Podle odborníků je to ale v podstatě normální.

Pohled na kočárek bolí

Když se ženě nedaří otěhotnět, po určitém čase začne na tento stres reagovat. Nejčastěji bojuje s následujícími pocity:

  • Pocit selhání – ženy se domnívají, že neobstály, nejsou „plnohodnotné“ ženy.
  • Bezmoc – ať dělají, co dělají, stejně se početí nedaří. Nemožnost to změnit, je frustrující.
  • Pocity viny – co je se mnou špatně, kde dělám chybu? To se těmto ženám honí hlavou.
  • Lítost – smutek, slzy a nakonec třeba i deprese z toho, že se otěhotnění nedaří.
  • Zlost– ženy mohou cítit naštvání na celý svět, na všechny, kterým se početí daří. Je to přece nespravedlivé!

Právě to může vést až k nenávisti ke kamarádkám, které mají děti, k ženám, které jsou těhotné a podobně. „Ve chvíli, kdy se ženě nedaří otěhotnět, tak v podstatě všechny děti a těhotné ženy jí její neúspěch připomínají, jitří ránu, dotýkají se jí. Není divu, že se objevuje hněv a negativní projevy. Žena je sama se sebou v nepohodě, a pokud to neumí zpracovat sama v sobě, obrací to směrem ven k ostatním,“ vysvětluje psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.

Foto: thinkstock

Mateřství je pro většinu žen jeden z největších životních snůFoto: thinkstock

Nemyslete na to! Copak to jde?

Věta „tak na to pořád nemysli, uvolni se a uvidíš, že až to pustíš z hlavy, otěhotníš“ je jakousi nejoblíbenější radou lékařů, přátel i příbuzných. Jenže jak to asi daná žena má udělat? „To je opravdu výborná rada. Jak mohu nemyslet na něco, co si moc přeji, po čem toužím? Instrukce ,nestresujte se' vede podle mě jen k jakémusi dvojitému stresu. Žena má stres z toho, že nemůže otěhotnět, a k tomu ještě stres, že nedokáže být bez stresu,“ potvrzuje psycholožka Danuše Jandourková.

Podle ní jsou nepříjemné pocity spojené s nemožností otěhotnět normální a v pořádku. Je jen potřeba naučit se tenhle stres rozumně ventilovat, pokusit se přijmout realitu. Pokud s tím máte problémy, není žádná ostuda vyhledat pomoc psychologa či psychoterapeuta. Naučí vás s žalem pracovat a alespoň částečně se s nemožností mít dítě vyrovnat.

Jakási první pomoc tkví v tom, že zaměstnáte mozek i jinými věcmi. „Když nemůžete otěhotnět, je to nepříjemné. Můžete se ale pokusit o to, aby během dne byly i nějaké příjemné situace, které vás od toho alespoň na chvíli odvedou,“ radí Danuše Jandourková.

Podle Anity Michajlukové je potřeba mít v životě i jiné cíle než jen dítě. Vaše plány by se měly ubírat i jiným směrem, než jen do obchodu s dětskými potřebami. „Může to být cokoli, ať už se jedná o oblast práce, koníčků a podobně, prostě něco, co vám pomůže zaměstnat hlavu, nad čím budete přemýšlet, dá to vašemu životu nějaký smysl a náplň,“ upřesňuje Anita Michajluková.

Je prostě jasné, že když budete večer usínat, nejspíš vám bude líto, že nejste těhotné. Ale přes den, třeba když se zrovna budete šplhat na nějakou horu nebo budete v práci vymýšlet novou marketingovou strategii, bude mít váš mozek od miminka pohov.

Tip redakce:Neschopnost počít dítě se týká čím dál více párů. Přečtěte si, Co všechno způsobuje neplodnost a vy o tom nevíte!.

Zažily jste někdy něco podobného? Také se vám nedařilo otěhotnět?

Reklama

Související témata:

Načítám