Sprchový kout: umíme si vybrat?

Moderní designové sprchové kouty jsou svou velikostí jako dělané pro neustále tloustnoucí lidskou populaci. Na trhu objevíte dokonce takové, které mají velikost 150x150 nebo 75x170 centimetrů. Není to ale proto, aby se zde dobře cítili obézní lidé - i když i oni tady mají samozřejmě mnohem více pohodlí -, ale hlavně kvůli vzhledu. Takto velké sprchy totiž vypadají mnohem lépe než ty klasické, které mají zpravidla délku stran od 75 do 90 centimetrů.

Bez ohledu na to, zda si do koupelny pořizujeme sprchový kout o velikosti XXL nebo klasický, vždy vybíráme a skládáme tři části - vaničku, zástěnu a vodovodní baterii.

Vaničky se vyrábějí nejen v mnoha rozměrech, ale také tvarech. Nejrozšířenější je čtvrtkruh, který maximálně využívá prostor, následují ho obdélník, čtverec a různé atypické tvary.

Různé jsou i materiály a také v několik hloubek. Za klasiku se stále považuje hloubka kolem deseti centimetrů. Můžeme se však rozhodnout i pro některý z extrémů - tedy pro nízké pouze 2,5 centimetru, které je možné osadit tak, aby tvořily jednu rovinu s podlahou. Nejenže to vypadá elegantně, ale jde i o velmi bezpečné řešení. Druhý extrém potom představují vaničky s hloubkou až 28 centimetrů. Ty slouží ke sprchování dospělých, ale můžou se proměnit i v malou vanu pro děti.

Vanička tvoří sice základ sprchového koutu, ovšem to správné pohodlí při sprchování poskytne až zástěna. Jinak bychom museli po každé sprše vzít do ruky hadr a vytřít celou koupelnu.

Zástěny se vyrábějí z plastu a skla, to ovšem jednoznačně převažuje. Déle totiž vydrží a také jeho údržba je mnohem jednodušší. Navíc ho lze ošetřit speciální vrstvou, která odpuzuje vodu, a proto zde nezůstávají patrné stopy po kapkách vody.

Při volbě vanové zástěny je také třeba vyřešit způsob otevírání. To samozřejmě můžeme vybírat podle našeho přání, ale důležité je i místo v koupelně.

Do těch malých se hodí dveře posuvné, případně předsunuté, které fungují podobně jako dveře u autobusu, nebo sklapovací. Při otevírání nepotřebují skoro žádné místo. Naopak na prostor nejnáročnější jsou typy jednokřídlé a dvojkřídlé.

Levnější variantou, která ovšem není tak účinná jako zástěna, jsou sprchové závěsy. Ty se vyrábějí zpravidla v rozměru 120x200 centimetrů, a to ze stoprocentního PVC nebo polyesteru. Ty první bývají levnější.

I ta sebelepší a sebekrásnější vanička se zástěnou nám nebudou moc platné, když je nedoplní vodovodní baterie. Nejvhodnější jsou takzvané termostatické armatury. Nejenže šetří vodu a energii, ale především jsou mnohem bezpečnější než klasické. Z baterie totiž vytéká voda o teplotě, kterou jsme si nastavili. Doporučuje se 38 stupňů Celsia. Nehrozí tak, že bychom se opařili.

Zvlášť do menších sprchových koutů jsou vhodné podmítkové baterie. Jak napovídá název, jejich tělo je ukryté pod omítkou, respektive pod obkladem. Do prostoru tak „vyčnívá" pouze ovládání, které moc místa nepotřebuje. Při mytí se tak o něj nebudeme tolik bouchat jako u klasické baterie.

Sprchové kouty toho ale dokážou mnohem víc - mohou být vybavené masážními tryskami nebo tureckou lázní. Pokud o nich, milé čtenářky, uvažujete, nejprve navštivte bohatého strýčka. Stojí totiž sto tisíc, ale klidně i půl milionu.