Strašidelné historky dětí, při kterých rodiče opravdu zamrazilo

Znáte to také ze soužití s dětmi? Pravdu si občas rády upraví a dají prostor své fantazii. A vy se tak nestačíte divit tomu, jak přesně dokážou popsat nějakou situaci, v které se ocitly. Jaké z nich třeba vypadly strašidelné historky?

Táňu vyděsila její čtrnáctiletá dcera, která byla s babičkou a sestřenicí na chalupě. „V noci napsala na sociální síť komentář: Nejhorší noc mého života!,“ popisuje Táňa s tím, že si logicky vzala telefon a hned vyděšeně volala, co se děje. Nikdo jí to ale nezvedl. „Už jsem se začala opravdu bát. Zkoušela jsem švagrovou, ale ani ona neměla žádné zprávy,“ vypráví Táňa. Nezbývalo než sednout do auta a na sedmdesát kilometrů vzdálenou chalupu vyrazit.

Mezi tím měla Táňa dost času vymyslet několik scénářů, co se mohlo stát. Napadla ji nemocná máma i zloděj v chalupě. „Přijela jsem úplně vyřízená, na zahradě ležely všechny tři dámy a koukaly na mě jak na blázna. Telefon neslyšely a nejhorší noc dceřina života to byla proto, že se pohádala se sestřenicí. Vzteklá jsem byla spravedlivě na všechny stejně,“ uzavírá Táňa.

Mirka vytáhla dopis od devítiletého Lukáše z tábora a s chutí se začetla do táborových novinek. Po chvíli ji ale zamrazilo. Lukáš jí popisoval, jak tam každou noc popochází muž a nahlíží jim do stanů. A že někdy někoho vytáhne ven.

„Byla jsem strachy úplně bez sebe a okamžitě volala vedoucímu tábora. On se začal smát, což mě naštvalo, ale pak mi vysvětlil, že mají letos na táboře velkou bojovku a Luky nám ji v dopise popsal. Manžel mě předem uklidňoval, že to bude nějaká Lukášova fantazie, ale se mnou nebyla řeč,“ říká Mirka. Po návratu jí Lukáš říkal, že si myslel, že pochopí, že jde o celotáborovou napínavou hru a ne o skutečnost.

Víte, jak tábor vybrat tak, aby si ho váš potomek užil a neměl zkaženou část léta?

Pětiletý Kryštof vyrazil poprvé sám bez rodičů k moři, vzali ho tam babička a děda. „Když se Kryštof po návratu domů rozkoukal, začal vyprávět,“ popisuje Martina. Dozvěděla se, že ochutnal všechny zmrzliny, a dokonce si dal lososa, přestože doma do něj Martina rybu nedostane ani za nic. A potom začal popisovat dobrodružství, které zažil s dědou.

„Dopodrobna vyprávěl, jak si vzali loďku a v hloubce vyskočili do širého moře, potápěli se a pozorovali ryby. Kryštof ale neumí plavat, tak mi to připadalo od táty trochu nezodpovědné,“ říká Martina. Nakonec se ukázalo, že nejenže se žádná taková historka neodehrála, ale navíc syn ani jednou nevlezl do moře. Prý je plné nebezpečných zvířat, a tak chtěl být u bazénu.

Tip redakce: Prarodiče jsou pro děti důležití, co třeba společně vymýšlejí za neplechy?

Oba rodiče vyděsil jedenáctiletý Míša. Byl večer sám doma a koukal nejspíš na horor, jak má i přes zákaz od mámy ve zvyku. „Volal mi celý vyděšený, že na půdě někdo je. Že tam slyší kroky, že mám hned přijet,“ vzpomíná Marika. Snažila se syna uklidnit, že je všude zamčeno a není možné, aby se na půdu někdo dostal.

„Za pět minut volal znovu, že tam opravdu někdo je, že ho jasně slyšel kašlat,“ dodává Marika s tím, že tedy sedla do auta a jela domů. „Na půdě nikdo nebyl, ovšem za dveřmi od pokoje, kde se Míša zabarikádoval křeslem, seděl pes a funěl a kňučel, protože nemohl do kuchyně a měl strašnou žízeň. To bylo to strašidelné kašlání,“ vypráví Marika.

A co vaše dítě vyprávělo vám?