Hlavní obsah

14 tisíc dnů do smrti: Co by nás ve škole měli naučit?

Foto: Jakub Jurdič

Škola by možná měla učit úplně jiné věci...

Ve škole jsme se toho učili spoustu. Třeba zlomky, odmocniny a mocniny nebo molekulové vzorce a chemické názvy. Ale plno rad, které by se nám opravdu hodily, nám většinou nikdo nedal...

Článek

Na něco jsme přišli sami a v něčem ještě pořád tápeme. Tady je seznam několika věcí, které by nám ulehčily život, kdybychom věděli, jak s nimi naložit.

Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše – otřepaná průpovídka, která by měla být vtloukána dětičkám už v době, kdy si na pískovišti chlapeček myslí, že když přetáhne holčičku lopatkou, vzbudí u ní sympatie. Jenže akorát v ní probudí doutnající šílenství, které jí jednou bude vyčítat, když spolu budou žít. Že jsou ženy šílené a muži tupci, a jak se z toho nezbláznit, na to by měl existovat samostatný předmět.

Úklid – po školském období přijde doba, kdy už není tolik cool bivakovat v pokoji, kde se mezi hromadami zpoceného oblečení válí plesnivá svačina, skleničky od laciného vína a chcíplé morče.

Vaření– přijdou chvíle, kdy už není tolik cool chodit denně na pizzu a najednou se začne žaludek hlásit o svá práva. Prázdná lednice a kručící břicho dokážou pěkně zavařit ve vztahu, kde má jeden hlad a myslí si, že ten druhý by ho měl umět nakrmit.

Feminismus – nemusí se zrovna pálit podprsenky, stačí pochopit, že rozhodně není ostuda, když se muž umí postarat o děcko, vzít do ruky vařečku a smeták. Ženská taky chodí do práce a loví mamuta. Navíc tento bod hodně pomůže při těch předešlých.

Odpověď na „miluju tě“ – „děkuju" je nejspíš ta nejnemožnější varianta. Ale co říct, když si nejsme svými city jisti a nechceme vidět příval slz našeho protějšku nebo jeho uražené ego?

Kdy se s někým vyspat po prvním rande– když na to hupne hned žena, je za couru, když otálí, tak za frigidní. Když na to hupne hned muž, je to v pohodě, když otálí, je za impotenta. Možná by pomohlo pravidlo – tři rande, pak sex, a všichni by měli jasno.

Kdy někomu napsat smsku po prvním rande – věčné sledování mobilu a lámání si hlavy s tím, jestli zavolá, nebo ne? Toho bychom se ušetřili, kdyby se vědělo, že v případě sympatií se napíše další den, jinak prostě vůbec.

Kolik alkoholu vypít– abychom nezvraceli ostatním na záda, neobjímali záchodovou mísu, neváleli se s kdekým kdekoli, nevyklopili na sebe úplně všechno, neměli kocovinu, při které bychom byli radši mrtví? Vědět přesné množství, které nám přivodí jenom dobrou náladu, by bylo přece tak fajn.

Co říct po nepovedeném sexu – nejspíš něco ve smyslu: „To byla panečku jízda,“ a nenápadně zmizet?

Jak nepřijít o všechny peníze – všude se to na nás valí reklamními slogany, které nabízejí zdánlivě jednodušší život, můžeme mít všechno totiž hned – dům, auto, dovolenou i plastické operace. Stačí jediné – upsat se pod smlouvičku, která je často až na doživotí. Pak ještě v důchodovém věku splácíme hypotéku anebo jiné úvěry. A cedíme krev.

Postavit se za sebe – učíme se stavět se na stranu slabších a bojovat o jejich práva, a to je dobře. Ale měli bychom taky dokázat stát sami za sebou, i když naším protivníkem je drsný šéf nebo pedantský partner.

Sebeobrana – určitě by nám byla mnohem víc platná než kotoul letmo, skákání přes švédskou bednu i vybíjená.

Zvednout se a pokračovat– když padneme na dno, dokázat se vyhrabat a jít se vztyčenou hlavou dál.

A pak několik opravdu drsných věcí, které dokážou rozhodit snad každého:

  • Co udělat, když vidíme kamarádky muže s jinou?
  • Co dělat, když někoho už nemilujeme a máme s ním děti?
  • Jak se naučit stárnout s noblesou?
  • Jak zahojit díru v srdci, které nám někdo zlomil?
  • Co říct blízkému člověku, který se nám svěřil že: – onemocněl a brzy umře? Nemůže mít děti? A vůbec, jak se vyrovnat se smrtí? Někoho blízkého a i s tou svojí?

Tolik otázek, které se člověku honí hlavou by možná stálo za to zařadit do školských osnov, no ne?

ynezorPumanzeSaNyknalC