Hlavní obsah

14 tisíc dnů do smrti: Jak stárnout a netrápit se?

Foto: Jakub Jurdič

Někdo bojuje s věkem drasticky. A jiný z toho zase takovou vědu nedělá...

Kdyby to bylo jenom trochu možné, tak spousta z nás by na tu hubenou holku s kosou vzala kudlu a bez rozpaků ji podřízla. Jenže to nejde, a tak se některé ženy rozhodly, že budou bojovat aspoň se stářím...

Článek

Jdou na to ovšem fikaně od lesa. Nabroušeným skalpelem nechají řezat do svých těl – tuhle kousek useknout, támhle zas přišít. Jen aby nikdo nepoznal, že stáří už klepe na dveře. Trpět bolestí, vysypat celé prasátko, a vzhůru na šití. A než si nechat pár vrásek, tak radši kulit oči jako Hurvajs a špulit rty jako retardovaný kapr.

Smůla je, že hubenou holku s kosou jen tak nikdo nepřelstí. Ani dav mimozemšťanek, které vypadají jak přes kopírák a v očích mají hrůzu, že je někdo odhalí. Tu příšernou pravdu, že jim je 40 a víc.

Představte si to! Vypadá to, že věk je asi šílená katastrofa. Ale nejspíš jen v hlavách žen, protože muži z toho zas tak moc nešílí. Nebo aspoň ne tolik, že by si nechávali dobrovolně odřezat kůži z obličeje. Klidně si totiž nechají na hlavě i koleno.

Není to tak dlouho, kdy jsem hysterii ze stárnutí taky propadala. Ale už roky se řídím heslem: „Je lepší brát věci takové, jaké jsou, protože jinak to nejde." A je mi líp.

Neříkám, že si nechám narůst šedivé vlasy po pás, ani si nebudu mazat obličej krémem na ruce, ale kuchat se zaživa a píchat do sebe jedy, na to je těch 14 000 dní do smrti, které mi podle výpočtu zbývají, nějak málo. Nemyslíte?

PS: Za ušetřené peníze se můžete třeba vydat do jižní Evropy, kde na vás kluci budou pískat ještě i teď.

ynezorPumanzeSaNyknalC