Článek
Názory na to, jak je to se žárlivostí ve vztahu, se liší. Podle mnohých prostě k lásce patří. „Každý chce, aby na něj partner občas alespoň trošinku žárlil. Dodává to sebevědomí a pocit nenahraditelnosti, výjimečnosti. Nicméně je to opravdu jen ta špetička, protože přesolená polévka vám už také chutnat nebude,“ tvrdí psychoterapeutka Lucie Horníková.
Pro kouče partnerských vztahů Aleše Kalinu je zase žárlivost spíš důsledkem toho, že daný člověk v dětství necítil dostatek lásky. „Pokud jste měli v dětství lásky dost, nedělá vám problém dopřát partnerovi svobodu, máte dostatek sebevědomí, víte, že jste pro něj dobří. Stejně tak si věříte, že i kdyby odešel, získáte někoho lepšího. I drobná žárlivost je vlastně strachem o sebe, takže defekt,“ říká Aleš Kalina.
Ať tak či tak, faktem je, že hodně záleží na tom, jakým způsobem člověk žárlí. A tohle jsou tři základní typy žárlivosti.
1. Reakční
Má vlastně reálný základ, jde o reakci na něco, co se prostě stalo. Je to žárlivost, kterou odstartovala skutečná partnerova nevěra. „To je logické. Něco se stalo, mozek si to pamatuje, a od té chvíle bude generovat strach,“ vysvětluje Aleš Kalina.
Člověk, jehož se tento typ týká, tedy rozhodně není blázen, netrpí žádným stihomamem, ale jen se bojí toho, co si už jednou prožil. A bohužel nikdy se toho pocitu nejistoty nejspíš nezbaví. Rána se zahojí, ovšem jizvy zůstanou. Časem vše otupí, pokud na sobě partneři pracují, naplňují konto vzájemné důvěry, lze to překonat. Ovšem malá vzpomínka, takové malé píchnutí pokaždé, když se váš muž třeba zdrží v práci, tam už asi zůstane navždy.
Jakmile vás jednou partner podvede, zůstane to ve vás. A i malé semínko nedůvěry může hodně narušit domácí pohoduFoto: thinkstock
2. Podezřívavá
Jste nervózní, když se váš partner na večírku baví s jinou ženou, sledujete každý jeho krok a zkoumáte, zda ten úsměv, který právě vyloudil, byl skutečně jen konverzační, nebo naznačoval něco víc. Vůbec vám nedělá dobře, když partnerovi pípne telefon a on vám neřekne, kdo to psal. Neustále pociťujete nejistotu, nervozitu a strach, že vám partner zahne. I když to ještě nikdy neudělal. „Tento typ pramení především z vlastního nízkého sebevědomí. A bohužel není nic snazšího než si stále myslet a představovat, že vás partner podvádí, případně k tomu v budoucnu jistě dojde. Je to ale velmi omezující pro všechny,“ říká Lucie Horníková.
Nejedná se ještě o alarmující případ žárlivosti, ještě není třeba tento stav nazývat nemocí, ovšem měli byste s tím něco dělat. Za prvé vaše žárlivost brání tomu, abyste byli šťastní, za druhé dost často začne váš protějšek vaše chování natolik obtěžovat, že buď odejde, a nebo vyplní vaši noční můru, tedy najde si milenku či milence.
Už nejde ani o žárlivost jako o posedlost? Návštěva odborníka je v tu chvíli nutnostíFoto: thinkstock
3. Posedlá
V tomto případě už jde o velký problém, opravdu hovoříme o nemoci. Tito lidé jsou bez jakýchkoli zjevných příčin doslova posedlí představou, že je jim partner nevěrný. Slídí v jeho počítači, prohlížejí mu telefon, odposlouchávají hovory, sledují ho na každém kroku. I když nikdy žádný důkaz nevěry neobjevili, jsou si prostě jistí. Nemyslí na nic jiného, jen přemýšlejí, jak svůj protějšek přistihnout při činu.
„To už není legrace, odborná pomoc je nutností. Je to skutečně nemoc a jako s takovou je třeba s ní jednat,“ říká Lucie Horníková. Veškerá vztahová pohoda je v tomto případě pryč, ani jeden z páru se necítí dobře. Ze žárlivce je v podstatě všudypřítomný slídil a z toho druhého lovená zvěř.
Máte se žárlivostí, ať už svou či partnerovou, zkušenosti?
