Barbora Poláková: Na holčičí věci nemám čas

Vaše možná nejznámější role zatím byla asistentka v Dokonalém světě. Jak se vám líbil svět módní redakce?

„Bylo to bezva natáčení. Poznala jsem se tam s Terkou Kopáčovou a Pavlem Berkovičem, což celkem zásadně posunulo moje další kroky. Světu módní redakce nerozumím, a i když módu ráda mám, nechápu, jak může někoho bavit o ní psát. Tím nechci nikoho urážet, jen to pro mě není tak důležité.“

Nelákalo by vás tedy zapojit se do něj taky?

„Ne, ne, to vůbec ne. Myslím, že by mi to ani nešlo. Nemám takový přehled. Zajímám se víc o vnitřky než o vnějšek.“

Vaše postava v Dokonalém světě není zrovna z těch neinteligentnějších. Jak se vám takováhle „blondýna“ hrála? Bavilo vás to?

„Jo, jo, bavilo a moc. Mám ráda postavy s nízkým IQ. Můžu se vyřádit. S Kristýnkou Lukešovou jsme vždycky vymýšlely různý kravinky, jak ty postavy ještě víc dovychytat.“

Máte s ní aspoň něco málo společného?

„Emm. Nevím o tom.“

Jaký je váš nejoblíbenější kousek v šatníku?

„Nosím ráda všechno, co mám. Proto to mám. (smích) Mám ráda značky Laary Faary a Skunk funk. Můj nejoblíbenější kousek v šatníku bude Daihatsu Copen, až si ho pořídím.“

Jaká je nejčastější barva, kterou při otevření skříně vidíte?

„Tyrkysová, hrášková, lososová, bílá.“

Kolikery máte boty?

„Nevím, nikdy jsem to nepočítala. Jednou za rok rozdám ty, co nenosím. Občas si uvědomím, že jsem je ještě neměla na sobě.“

Je nějaká „holčičí“ záležitost, na kterou jste prostě ujetá?

„Ne, bohužel. Ráda bych se podělila o své sběratelské zkušenosti, ale už pár let nenosím vůbec žádné šperky, nemůžu mít nalakované nehty a vlastně se ani nesmím pouštět do nějakých změn s vlasy. Mám zhruba 15 až 20 představení měsíčně a pokaždé jsem někdo jiný. Navíc často v představeních hraju na hudební nástroje, takže mám nehty pořád ostříhané nakrátko, a kdybych si měla pokaždé lakovat a odlakovávat nehty, asi bych už neměla vůbec žádný čas. Náušnice a náramky jsem různě poztrácela po šatnách. Vlastně to ani není tak, že by mě nebavilo mít ty holčičí věci, u mě je to čistě úspora energie a času.“

Hrála jste si jako malá spíš s holkama nebo s klukama?

„Hlavně se staršíma.“

Kdybyste měla odjet na opuštěný ostrov, a mohla si s sebou vzít jen jeden kufr, co by v něm rozhodně nesmělo chybět?

„Hm. Nejdřív bych se tam pokusila nacpat svého přítele, a kdyby se tam nevešel, řekla bych, že nikam nejedu.“

Z ženských trochu podobných té v Dokonalém světě si utahujete v klipu Kráva, který jste natáčela s Markétou Stehlíkovou. Byla jste i vy někdy taková vztahová kráva, o které tam zpíváte?

„No tak, kdyby se mi to nestalo, nemohla bych o tom zpívat! (smích) Obě s Markétou jsme se přistihly, jak jsme na Valentýna něco čekaly od svých chlapců, i když tím svátkem obě celkem pohrdáme.“

S Markétou hrajete také v Románu pro ženy ve Švandově divadle. Vaše role tam je také taková… blonďatá. Ingrid neustále loví nové chlapy, pokaždé jim znovu a znovu skočí na lep. S Ingrid něco společného máte?

„Také o tom nevím. Možná naivitu. Je to strašně smutná postava a věřím, že takových holek je opravdu jen málo.“

S vaším přítelem jste dva roky, takže evidentně ve vašem životě nejsou všichni jako v životě Ingrid. Kdybyste měla váš vztah co nejvýstižněji popsat ve dvou větách, jaké by to byly?

„Přátelství a pravda. Nevadí, že jsou to dvě slova, že ne?“

Byla to láska na první pohled?

„Ano.“

Pracovně jste k vidění nejčastěji jako naivka, v poslední době ale přibývají i ty mrchoidní role, jako třeba Kristýny Kočí v kabaretu Blonďatá bestie, kde se do přepisů jejích odposlechů vrháte s vervou. Patří i tahle role mezi vaše oblíbené?

„Ne, naštěstí už to nehrajeme. A nijak po tom neteskním. Zřejmě se bude v kabaretu pokračovat v Malostranské besedě, ale to budou aktuální kusy.“

K politice se zády nestavíte obecně, nedávno jste s Davidem Kollerem natočili píseň Sami, ke které jste psala i ne zrovna vybíravý text. Baví vás komentovat politiku, byť prostřednictvím umění?

„Jak jinak než prostřednictvím umění já můžu reagovat? Politici se k nám všem také nechovají zrovna vybíravým způsobem, proto ten stejný metr. Jedna písnička, zvlášť v dnešní zmedializované době, nemůže sama nic zásadně změnit. Ale může vyvolat diskusi. Spousta novinářů po nás chtěla, ať označíme viníky, ať na někoho ukážeme. Mně to přišlo neuvěřitelné. Proč bychom já a David měli ukazovat na viníky?! To je přece hlavně na vás novinářích, na policistech a na státních žalobcích, ale ne na umělcích. Naše práce je pracovat s ideami a metaforami. Dát našim pocitům nějaký tvar a sdělit je těm, které to zajímá."

Teď jste se nějak rozohnila!

„Myslím, že ve výsledku nejde jenom o to, koho zvolíme, ale o to, jak všichni průběžně sledujeme, kdo co dělá. Necháváme si zaslepit oči populistickými gesty a mediálními bublinami, odvádějícími pozornost od skutečných průserů. A to já prostě nechci.“

Máte pro svoje fanoušky také nějakou novinku?

„Právě jsem dokončila svou novou píseň Pas. Je to jako vždycky jen tak navostřáka šoupnutý na net bez nějaké PR podpory a uvidím, jak si bude žít svým životem. Spousta lidí mě varovala, že teď je nejhorší čas přicházet s novou písničkou, protože jsou všichni po dovolených a nikdo na youtube nekouká. Ale tohle je tak prázdninový téma, že to jinak nešlo :). Ono to nějak dopadne :). Já mám ze své práce radost a snad jí přenesu i dál.“