Článek
Když jsem se s Markemseznámila, vypadlo to jako láska na celý život. Byl milý, hodný a pozorný a já do něho byla úplný blázen. Po dvou letech známosti jsme se vzali. Ale asi jsem si ho brát neměla. Vyklubal se totiž z něho hrozný žárlivec, který žárlil naprosto neskutečně! Začalo to tím, že jsem šla třeba do práce a vzala si nové tričko, které bylo trošku víc na tělo a Marek z toho dělal hroznou vědu: „Proč se takhle oblékáš do práce? Proč je to tričko tak upnuté?" Jindy jsem se zase „šplíchala" deodorantem a on to musel komentovat: „Proč se tolik šplícháš? Ty máš s někým schůzku?"
Bylo to příšerné. Nebo když jsme spolu šli třeba do města a já se dívala kolem sebe a byli tam muži, tak mě hned okřikl, kam to koukám. Když jsem někam šla, tak mě dokonce poslal převléct do jiného oblečení, jen aby měl klid, že se nikomu s tímto „ohozem" nezalíbím.
Bylo to vyčerpávající, ale tím to neskončilo. Začal mě totiž i bít. Koukla jsem se prostě na jednoho muže a najednou mi jedna přiletěla. A to nebyla zdaleka jediná rána, kterou mi dal. Samozřejmě v takovém manželství jsem žít nechtěla, ale neměla jsem nikoho, kdo by mi pomohl, tak jsem to trpěla.
Zanedlouho přišly výhrůžky, že jestli budu chodit vyzývavě oblečená nebo jestli se budu koukat na jiné muže, tak mě zabije! Tohle bylo opravdu příliš. Jednoho dne, když byl v práci, jsem se přestěhovala ke kamarádce, která bydlela v jiném městě. Sice bez ničeho, ale hlavně že jsem se dostala od něj. Sehnala jsem si právníka a ten mě bez větších problémů rozvedl. Markajsem už naštěstí nikdy neviděla.
Asi po čtyřech letech jsem se vdala znovu a spolu se Zdeňkem se máme rádi a máme spolu super dětičky.
