Stopem po Evropě

... a co mě na cestě Evropou ještě potkalo?

Většina řidičů, kteří se smilují a vezmou stopaře, tomuhle způsobu cestování fandí. Pokud tedy nenasedáte do auta „úchylovi" nebo frajírkovi, který vám chce dokázat, že jezdí jako řidič formule jedna. I taková situace mě a mého bratrance Davida potkala. Hrůza! Mysleli jsme si, že je to naše poslední hodinka. Ale stalo se nám to jen jednou, většinou jsme měli štěstí na řidiče sympaťáky. V Itálii ve městečku Tortona jsme se dokonce dočkali i pozvání na luxusní večeři. S aperitivem! Starší muž, který nás takhle přátelsky hostil, totiž miloval Prahu a měl pocit, že ji díky nám zase může vidět.

Jak už jsem se v prvním dílu zmínila, naší první zastávkou bylo Rakousko, kde jsme navštívili Salzburg. Krásné historické městečko, určitě sem zavítejte. Pak jsme pokračovali přes Itálii, kde jsme nedaleko Janova kempovali a vykoupali se v moři. Koupání v této oblasti ale bohužel nedoporučuji. Moře bylo špinavé a nijak vábně nevonělo. Takže pokud toužíte po krásné pláži a čisté vodě, nechte si raději poradit.

Do Francie jsme přijížděli poetickou cestou přes Rhonské Alpy, ale hned za hranicemi poblíž městečka Briancon jsme „narazili". Rozložili jsme stan na soukromém pozemku (pole nedaleko dálnice). O půlnoci jsme se ale probudili hrůzou a jen zírali, jak se na nás řítí neznámý stroj. Už to vypadalo, že bude po nás (absolutně nás nenapadlo, že aktivní Francouzi budou sklízet i v noci). Když jsme se vysvobodili ze stanu, dost jsme se zapotili u vysvětlování místnímu zemědělci, že nejsme „feťáci", kteří okusují makovice, ale že jsme jen obyčejní „cesťáci" z Čech, kteří touží poznat svět.

Naše další zážitky už ale byly jen skvělé!

Cesta nás zavála do Lyonu. Není to sice Paříž, ale přesto má tohle město velké kouzlo. Možná proto, že mi tolik připomíná Prahu. V Lyonu jsou snad všichni usměvaví a velmi ochotní. Podezřívám je, že je to díky jejich vyhlášenému sýru a bagetám a hlavně vínu. To je všude. Místní atmosféra nás tak pohltila, že jsme si ani pořádně nevzpomněli, že jsme vlastně chtěli do Burgundska.

Zato v Belgii jsme se zaměřili hlavně na venkov. V jedné malinkaté vesničce (bohužel jsem zapomněla její jméno) nám místní dokonce nabídli přenocování ve školce (děti měly prázdniny). Svou ochotu korunovali čerstvou snídaní, prostě paráda!

O Holandsku jsme měli už od začátku jasno. Musíme vidět Amsterdam! A nezklamal. Holanďané byli fakt sympaťáci. V této zemi jsou bezpochyby velkou atrakcí koffeshopy. Kromě nekončícího seznamu kávy z celého světa, tam můžete legálně pořídit i jiné „dobroty". Ale pozor na ně! Místní tráva má jiné grády a může vás zaskočit. A pak je nad lidské síly, se třeba jenom ubytovat.

Německo jsme bohužel moc neprocestovali, viděli jsme ho prakticky jen z okénka. Uf! Důvod byl ubohý, došly nám peníze. Přesto musím v závěru tuhle zemi pochválit. Píšu Německu jedničku za stop. Na žádném fleku jsme nestáli déle než 20 minut. O stavu jejich dálnic se nám může jenom zdát.

Nalákala jsem vás? Nebo ještě váháte? Já věřím, že vaše srdce dobrodruha zvítězí a letos nezvolíte organizovaný zájezd do Španělska!