Hlavní obsah

Glosa: Chcete zaručený návod, jak se v létě na Šumavě vyhnout davům turistů? Tady je!

Foto: ORION PRODUCTION, Shutterstock.com

Foto: ORION PRODUCTION, Shutterstock.com

Jak si o prázdninách užít Šumavu bez davů? Vyhněte se jí. Teď si říkáte, se asi zbláznila, ne. To je teda rada, klasický Brouk Pytlík, okurková sezóna… Dejte mi šanci, ona je v tom totiž malá vychytávka z praxe.

Článek

Sněžka? Odčárkováno! Šumava? Taky! Dolní Morava? Všichni už tam byli, musíme tam taky. Vyrazíte na výlet, abyste si užili krásu přírody, a hle, lidí na jako na Václaváku. S lehkým podrážděním se šinete vytyčenou krajinou, zaplatíte ranec za smažák s hranolky a na nezbytné fotce dokumentující, jak moc jste si užívali, máte cizí tetu a kus cizího psa. Overturismus se tomu říká a je to problém. Zajímavě a fundovaně o fenoménu píše a mluví kolega ze Seznam Zpráv. Já k tomu dodám osobní postřehy ze života.

S mužem milujeme výlety, jsme nadšení chodci krajinou a nesnášíme davy lidí. Taky milujeme Šumavu a tu miluje hodně lidí. Jako opravdu hodně. Češi, Němci, Poláci i Rakušané chtějí vidět krásu Modravy, zlatící se Vydru a hrad Kašperk, kde se natáčel Anděl Páně. Kdo by nechtěl, ale když se chtivých sejde moc, máte hlavu na hlavě.

Máme na Šumavě jedno místo, kam jezdíme už asi 10 let, příjemné ubytování, milá provozovatelka, výborná poloha (neprozradím, už tak má dost plno). Jezdíme sem jednou dvakrát ročně a za tu dekádu to máme v blízkém okolí prochozené skrz na skrz. Tak jsme na naše vandrování začali popojíždět vždy někam o kousek dál. Na jaře, mimo hlavní sezonu, ještě umíme vymyslet trasu, na které nebudeme tančit mezi kolegy turisty v našem i protisměru, běhajícími dětmi a svištícími bicykly. Ale to léto…

Letos jsme na to šli od lesa. Popojeli jsme nějakých 20 kilometrů těsně za státní hranici. Bayerisch Eisenstein. Oni tam totiž taky mají Šumavu, akorát jí říkají Bayerischer Wald (Bavorský les). A byl to pro nás objev, z něhož budeme čerpat ještě dlouho. V plné sezóně letních prázdnin tam totiž bylo mnohem prázdněji. Na naší první vycházce po německé straně, kdy jsme startovali přímo z Bayerisch Eisensteinu, jsme za 5 hodin po dobře značených a dobře udržovaných cestičkách potkali šest turistů a jednoho cyklistu, přejedli se lesními jahodami, užili jsme si lesy, neskutečné výhledy do krajiny a osvěžili se v divokém horském potoku. V dalších dnech jsme se kochali dechberoucími vodopády, šplhali do kopců, pitný režim zaháněli studeným pivem, obdivovali zvláštní typy náhrobků v místních vesničkách. Navíc nás v informačním centru a ochotně vybavili množstvím různých mapek možných výletních tras (některé byly i zdarma a v češtině).

Jak je možné, že je na Šumavě narváno a o kus dál ne? Upřímně, nevím. Možná je to z části proto, že Bavoři mají tipy na výlety a všelijaké ty turistické atrakce rozložené tak nějak víc do široka, nekumulují se na pár místech. Možná je to i tím, že se čeští turisté obávají výrazně vyšších cen za občerstvení. Ty sice vyšší jsou, ale nijak zásadně a na místo obvyklého smažáku s hranolky se můžete většinou těšit na domácí jídlo a velkorysé porce (doporučuju sýrovou specialitu Obazda a k ní vypečené preclíky).

Je to v Bavorsku hezčí než u nás, na naší Šumavě? To rozhodně ne. Je to stejně hezké. Tráva je stejně zelená, nebe stejně modré, jahody stejně sladké a ostružiny, ty byly stejně nezralé.

Letitá výletnická praxe nás naučila, že když chceme navštívit nějaké turisticky hodně atraktivní místo, vyrazíme v neatraktivním termínu. K Pravčické bráně (vydrž holka!) jsme se kdysi vypravili 1. ledna a byl to nevšední začátek nového roku. V Kutné hoře jsme byli, když jsme se vzbudili do podmračeného dne a předpověď naznačovala, že můžeme tu a tam trochu zmoknout. Nestalo se, ale i kdyby... Když si chceme naplno užít pražskou ZOO, vyšetříme den dovolené a jdeme během všedního dne, na slony pak můžu zírat, dokud mě to neomrzí, aniž by mě někdo odstrkoval selfie tyčí. A přijedou-li hosté bažící po krásách nejcentrovatějšího centra matičky Prahy, honíme je tam v neděli brzy ráno.

Naopak když chceme výletovat v čase atraktivním, snažíme se udělat krůček stranou. Takto jsme kromě „bavorské Šumavy“ letos v pozdním jaru objevili jižní část Krušných hor, kde s výjimkou lázeňských měst nebyla skoro ani noha. Tipy na zajímavé a neprofláknuté výlety nenajdete tam, kde se slibuje 50 nejkrásnějších míst. Většinou se k nim dostanete na doporučení, nebo úplnou náhodou. Je jasné, že tohle není recept pro ty, kteří chtějí zážitky typu stezka v koruně stromů či bobová dráha (nic proti, taky mám děti, jen už odrostly). Ale je to skvělé řešení pro ty, kteří se chtějí kochat výhledy, koukat do zeleně, nachodit patnáct dvacet kilometrů a mít u toho klid.

Kdyby vás tento text inspiroval k návštěvě Bavorského lesa, tak potkáte-li tam postarší pár s bílým psem, spiklenecky na mě mrkněte. A máte-li i vy nějaké své vlastní turistické objevy, kterým se zatím davy vyhýbají, podělte se s nimi v diskusi. Čím víc se na těch výletech rozprostřeme, tím volněji se nám bude kochat a příroda si trochu oddychne.

Reklama

Související témata:
Turismus