Článek
Cílem je absolvovat rande s co nejvíce ženami a z jejich iniciálek sestavit celou abecedu. To znamená, že musím na večeři, do kina nebo na výlet pozvat jakoukoli Annu, Barboru, Cecílii, Dášu atd. Myslím, že rande jako herní prostředek bylo zvoleno vhodně. Na to, abych vytvořil abecedu z dívek, se kterými jsem chodil, bych potřeboval tři životy. Pro milenky bohužel ještě víc. Není to vůbec jednoduché. Často se totiž stává, že něco máte se dvěma různými Kateřinami, ale na Xénii ne a ne narazit. Když si však zarandím s Kateřinami třemi, dostanu žolíka pro kterékoliv chybějící písmenko. Vítěz získá basu šampaňského od každého účastníka této soutěže. Úchylné? Možná. Zábavné? Určitě!
Teoreticky to funguje skvěle. Ale celá věc má jeden podstatný háček: ženy. Nejenže se nemůžu do žádné zamilovat, ale ono to dokonce ani nejde. Se mnou totiž žádná na schůzku nechce! Jako ve filmu s XY jsem si nanečisto zkoušel telefonát s jistou Ivou, kterou jsem plánoval pozvat na koncert. Všechno klapalo - měl jsem připraveny otázky, možné odpovědi, trefné bonmoty, dokonce promo řeči o kapele, co má na koncertě vystoupit. Vyťukal jsem číslo a netrpělivě trnul. Iva zvedne telefon a poněkud nervózně říká: „No, kdo je tam? Já řídím." Zmateně vyslovím svoji nabídku. Dostává se mi odpovědi, že večer nemůže, má práci.
Snažím se působit nezklamaně a vyřknu moudro, za které bych si zasloužil Nobelovu cenu: „Ivi, při řízení auta se netelefonuje, je to ve vyhlášce... hmm... Nemáš náhodou kamarádku, která by se mnou šla?" V tom se spojení přerušilo. Uklidňuji se, že nepraštila uraženě telefonem, jenom vjela do tunelu. Ale jak dlouho to mám zkoušet? Nechci být za vtírku, kvůli kterým holky předstírají lesbický vztah s nejlepší kamarádkou, jenom aby „dal ten lúzr pokoj".
To šáňo prostě musím vyhrát!
Pro vylákání holky na rande je někdy nutno použít malou lest. Zavolal jsem bývalé spolužačce, se kterou jsme se neviděli roky, že se večer koná třídní sraz. Do restaurace jsme však jakýmsi záhadným způsobem dorazili jenom my dva.
Tím, že ženy čekají první krok od muže, zbavují se úžasné možnosti ztrapnit se. Pokládám to za vypočítavé. Sestra se už týden schází s klukem. Nosí jí kytky, kupuje jí drinky, zve ji na obědy, ale k ničemu ještě nedošlo. Sestra zjevně čeká, až začne chlap.
Co to je? Tak kde je ta emancipace? Telefon, poštu, e-mail, ICQ, Facebook... všechno mám, ale čekám marně. Naději, že by to některá zkusila dokonce osobně, si ani nedělám. Jediné pozvání na rande od holky jsem dostal v šesté třídě. Byli jsme na koupališti a mně byla taková zima, až mi zmodraly rty. Šanci na nápravu jsem už nikdy nedostal.
Chci vyhrát to šáňo! Potom na ně pozvu všechny ženy, co znám.
