Hlavní obsah

Očima padesátky: Co klik, to vajíčko

Foto: ilustrace Lenka Samešová
5. 4. 2021

Jako mladá (bez)nadějná sportovkyně jsem to dotáhla všehovšudy na patnáct kliků. Pak se mi rozklepaly ruce a upadla jsem na bradu. Tak to teď radši nechávám na vás, protože vám jdou kliky mnohem lépe. Asi to bude tím, že každý uděláte jenom jeden. Ale zato poctivý!

Článek

Nevím, co jsem si myslela, když jsem tehdy zvedla ruku. Nejspíš to měla na svědomí šprtka ve mně, která slyšela „motýl“, a hned si představovala přírodovědeckou olympiádu. Že jde o plavecký styl, mi došlo ve chvíli, kdy jsem místo síťky vyfasovala plavky. Nevím, čím oplácaná osmiletá holčička zaujala trenéra, že si ji vybral do sportovní třídy. Snad také kdysi soutěžil na přírodovědecké olympiádě, tudíž věděl, že velryba grónská, když se trochu zmáčkne, dokáže plavat rychlostí až deset kilometrů za hodinu. A kolik má pod kůží tuku! Velrybího tempa jsem sice nikdy nedosáhla, ale ve vodě jsem se cítila dobře. Koukala mi z ní totiž jenom hlava. Trénink na suchu byl horší. Nesnášela jsem kliky, které jsme dělali za trest, když jsme se nevešli do předepsaných tréninkových časů. A protože už tehdy jsem se vešla do máločeho, dělala jsem kliky pořád. Nešly mi, často jsem měla rozbitou bradu a někdy dokonce vyražený dech.

 Až budu velká, už nikdy žádné kliky, slibovala jsem si, když se dech jen velmi neochotně vracel zpátky do mých plic zklamán, že nenašel srdnatější sklípky. Tehdy bych se věru nenadála, že přijde den, kdy za každý jeden klik pěkně poděkuji. Vidíte, a je to tady. Asi to bude tím, že kliky tentokrát nedělám já, ale vy. Naštěstí. Ty vaše jsou totiž mnohem hezčí. Sluší se tedy poděkovat vám, co kliknete na každý můj fejeton. Sluší se poděkovat vám, co pod něj vystřihnete ukázkový klik ve formě červeného srdíčka. Sluší se poděkovat vám, co mi píšete tak milé vzkazy, že mám chuť vás obejmout a dát vám velikonoční vajíčko. Sluší se poděkovat vám, dámám i gentlemanům, co mě obhajujete před těmi, které mi tak hezké vzkazy nepíší. Ale děkuji – i když ne tak dojatě – i mým neúnavným kritikům. Nedovolíte mi usnout na vavřínech, což je skvělá služba. Bobkový list mám totiž radši v boršči než v posteli, tam by mě tlačil. A v mém věku si nevyspání nemohu z estetických důvodů dovolit. Takže děkuji, neúnavní hejtři, že pečujete o můj mladistvý vzhled.

Ještě bych pár díků z kapsáře asi vylovila, ale už to tady začíná být jako na Oscarech. Tak zase někdy příště, milé děti.

A než přijde další pondělí a s ním nový fejeton, přečtěte si i ty starší, najdete je všechny v rubrice Očima padesátky.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek