Dětský pokoj pro kluka a holku: Proměnu postavili na barevném odlišení

Přijde vám předčasné měnit zázemí pro malé děti, když se tomu později, s nástupem školních povinností, stejně nevyhnete? Ukážeme vám, že to má smysl.

Prostorný pokoj o rozměrech 3,9 x 8,5 m pro dvouleté děvčátko a pětiletého kluka se nachází v novostavbě rodinného domu. Vždycky sloužil jako dětský. Nejprve jen chlapečkovi, pak oběma sourozencům. Díky velkorysému půdorysu nabízel dostatek prostoru, a tak sem rodiče umístili rovněž dvojlůžko pro občasné přespání své či hostů.

Jaký byl hlavní důvod ke změnám? „Impulsem se stal fakt, že holčička vyrostla z postýlky pro miminka, a rodiče jí chtěli pořídit velkou postel. Takovou, jakou nedávno kupovali pro syna. Částečně jsme tu zachovali původní nábytek a ostatní vybavení se pořizovalo nové,“ vysvětluje autorka proměny, designérka Věra Tomíčková z Toto studia.

Cílem bylo vytvořit prostorný pokoj, který nespojí jedna barva, naopak se odliší jak část určená chlapci, tak zázemí děvčátka. Spojovacím a současně dělicím prvkem obou se stala nová sedačka. Přes den si na ní odpočinou i děti a večer poslouží rodičům, až budou svým ratolestem číst pohádky. A protože je rozkládací, může tu přespat i kdokoli jiný (kamarád některého z potomků, malí i větší příbuzní nebo třeba i maminka, když budou děti nemocné).

S ohledem na nízký věk dětí je pokoj hodně pestrý, a právě kvůli tomu designérka ponechala stěny bílé. Barvy a motivy vybírala sama, u děvčátka ale s přihlédnutím k tomu, že malá parádnice miluje růžovou.

Klučičí části pokoje vévodí modrá, kterou doplňuje zelená, ale, jak vidíte, objevuje se tu i řada dalších barev. Přesto spolu pěkně ladí. „Velkou roli ,hrají´ také textilie, ať už závěsy na oknech, kapsáře u postelí na hračky a další dětské nezbytnosti, polštářky na posteli a další, takzvaně válecí polštáře na zemi,“ ukazuje Věra Tomíčková.

Z původního nábytku se zachovala skříň, komoda a piano, ostatní se pořizovalo nové. Postele a knihovny vyrobil truhlář na míru, protože takovou škálu rozdílně barevných hran lamina nábytku běžný sektor nenabízí.

„Veškeré oblečení a hračky jsou v tomto pokoji. Pod postele jsme umístili úložné prostory na sezonní potřeby, ostatní věci, oblečení, mají děti ve skříni. A hračky se uklidí do plastových boxů,“ upřesňuje designérka.

Pokoj obývají malé děti, i proto mají postele zábrany. Avšak ty jsou pouze nasazené na korpusu, takže až přijde čas, snadno se odejmou. Na dveře se aplikovala bezpečnostní fólie jako preventivní opatření proti živým dětským hrám (sklo se po úderu nepromění v ostré střepy, fólie ho zadrží), rovněž elektrické zásuvky jsou vybavené ochranou, aby sem malí nezbedové nestrkali prstíky nebo drobné předměty.

Možná se ptáte, proč je v pokoji pro tak malé děti rovněž piano. Že by zde vyrůstal další Mozart? „Je to trochu jinak,“ směje se Věra Tomíčková. A dodává, že na piano hraje (zatím?) maminka obou potomků, která doufá, že touto nenásilnou formou přivede své ratolesti k hudbě. A časem možná i k tomu, že samy také začnou hrát. Nebo to alespoň zkusí.

A jak jste řešili pokoj pro své děti vy?