Hlavní obsah

Dítě z darovaných vajíček či spermií. Bude vůbec vaše?

Foto: Thinkstock

Někdy není jiné řešení, než dítě buď nemít, nebo si „půjčit" polovinu buňky od dárce

Plánujete dítě, ale přijde šok. Lékaři vám oznámí, že přirozeně miminko nepočnete. Co když navíc budete muset využít darované vajíčko či spermii? Kdekoho potom napadne otázka: Bude to vůbec moje dítě?

Článek

Helena po dítěti toužila už dlouho, několikrát miminko nedonosila, a pak už se jí otěhotnět nepodařilo. Proto se rozhodla podstoupit umělé oplodnění. Po několika vyšetřeních ale odcházela z kliniky s pláčem.

„Oznámili mi, že vzhledem k mému zdravotnímu problému je nepravděpodobné, že by moje vajíčka mohla být oplodněna, a nabídli mi možnost přijmout je od dárkyně,“ vzpomíná Helena. Zpočátku byla proti, bála se, že dítě prostě nebude její. „Nakonec mě zlomil manžel, řekl mi, že kdyby bylo třeba využít darovanou spermii, šel by do toho také. Navíc jsem toužila zažít těhotenství a porod. Teď by mě ani nenapadlo, že by dcerka nebyla moje,“ říká Helena, maminka čtyřleté holčičky.

Někdo volí bezdětnost

Těšíte se, jak po vás dcera zdědí krásně vlnité vlasy nebo po manželovi úsměv, ale najednou je všechno jinak. Bez dárce mít spolu dítě nebudete. Možnosti potom máte jen dvě, buď zůstanete bezdětní, nebo dárce využijete.

„Z hlediska vývoje osobnosti hraje zásadní úlohu výchova a sociální přístup rodičů a rodinné prostředí. Z genetického hlediska je polovina genů od dárkyně nebo dárce a polovina od druhého biologického rodiče. Z pohledu vztahu rodiče-dítě však naprosto převládá role rodičů, kteří dítěti poskytují od početí přes porod a prvotní emoční prožitky tu zásadní životně důležitou podporu,“ vyvrací názor rodičů, že dítě nebude jejich Hana Višňová, vedoucí lékařka Kliniky asistované reprodukce IVF Cube.

Foto: Thinkstock

Touha po miminku může být tak silná, že dokáže neplodné partnerství rozbít

Lékařka ale doplňuje, že se potkává s dvojicemi, které volí raději bezdětnost, než aby využili možnost darované spermie či vajíčka. Někdy i proto, že se s tím jeden z partnerů prostě nesmíří. „Pokud je u páru touha po dítěti skutečně velká a jiná možnost léčby není možná, potom je většina párů schopna dárcovský program akceptovat. Rozhodování však pro řadu z nich není snadné a vyžádá si někdy dlouhou dobu,“ popisuje Hana Višňová nelehké životní rozhodnutí.

Dárci se prověřují

Pokud vás taková situace potkala a čekáte na darované vajíčko či spermii, nežijte v omylu, že na klinice dostanete do ruky pěkný katalog a z něho si v klidu u kávy podle fotek a dotazníků dárců vyberete, čí služby využijete. Dárci totiž zůstávají v anonymitě. Jistotu ale můžete mít v tom, že přijímáte darované vajíčko či spermii od někoho, kdo má minimálně středoškolské vzdělání a je v dobré kondici.

„Dle zákona musí být dárkyně a dárci vyšetřeni na přítomnost sexuálně přenosných infekcí v krvi a na nejčastější genetická onemocnění – karyotyp (počet chromozomů) a cystickou fibrózu. Pokud jsou všechna vyšetření v pořádku, mohou být dárce či dárkyně zařazeni do programu,“ popisuje Hana Višňová. Zákon dále stanoví, že dárkyni musí být nejméně 18 a nejvíce 35 let, muži mohou darovat spermie od 18 do maximálně 40 let.

Foto: Thinkstock

Otěhotnět je pro většinu žen snadné. Rodičem se ale stejně může nazývat spíš ten, kdo dítě s láskou vychová

Vybírají se podobné znaky

Přijetí darovaného vajíčka či spermie vůbec neznamená, že se vám, modrookým blondýnům, narodí tmavovlasé miminko a zvědavá sousedka bude pátrat po tom, jak je možné, že vám potomek není podobný. Při výběru nejvhodnějšího dárce jsou totiž zohledňovány takzvané fenotypové znaky dárce či dárkyně s příjemcem, respektive příjemkyní. Skrývá se pod tím třeba barva očí či vlasů, typ postavy nebo i krevní skupina. „Při jejich vhodné kombinaci může být zahájena terapie,“ doplňuje lékařka Hana Višňová.

Potřebujete k otěhotnění darované vajíčko či spermii? Nezoufejte, dítě i tak bude vaše.

ynezorPumanzeSaNyknalC