Článek
„Nepolíbíš mne, N.?“ Bez odpovědi. Chci ho ještě? A co vlastně chci? Nějaká pírka v křídlech mi tedy zůstala, když jsem schopna klást si realistické otázky. Opřená o zeď se držím futra dveří do ložnice. „Pojď ke mně, N. Dlouho jsem nevěděl, co dělat, když jsi zmizela. Teď už to vím. Chci jediné. Chci se s tebou milovat.“ Jako by podivným magnetem si mne přitáhl k sobě. Svíral má stehna. Násilně. Líbal nahá ramena. Strhával šedou mikinu. Kalhotky stranou. Není čas je svlékat. Na nic není čas. Jen na něj.
Jak rychlé bylo naše milování... Rychlé a násilné. Stopy po mých nehtech nezamaskuje žádný make-up. Tiskla jsem ho koleny ke svému tělu. Ještě. Ještě. Zůstaň ve mně. Prosím. Potřebuju tě.
Usnul. Zřejmě vyčerpáním.
Že by se tak moc těšil na shledání? Nebo ho unavila cesta? Kam zmizely naše promilované noci? Už na ně snad není síla?
Jak rychlé bylo naše milování. Rychlé a násilné
On spí. Pozoruji bílý strop a poslouchám jeho pravidelný dech. Škoda, že na tom stropě nejsou aspoň nějaké fleky. Třeba mapy po vytopení. Mohla bych si představovat zvířata nebo země, třeba i lidi, prostě svět. Žijící svět. Ne ten spící. Dokonalost téhle omítky nedává prostor. Je jen bezchybná. Jak smutno je mi po mé vybydlené pařížské garsonce. Dnes to bude probdělá noc. Dnes bude noc rekapitulace. Dnes bude noc pro moji budoucnost.
Ráno byl pryč. Zdálo se mi to všechno snad? Kam zmizel? Kuchyně voněla čerstvou kávou. I pro pečivo mi došel. Jak dlouho jsem vlastně spala? Na hodinách je jedna odpoledne. Hrůza. A kde je on?
Proklatý záznamník. Zase vzkaz. Je v hotelu. Interconti. Takže v centru. Ta hnusná komunistická budova! Jiný v Praze nezná, tak je nechtěně za snoba bez vkusu... A říkal, že nevěděl, jestli u mne může zůstat. Nevěděl? Prý jsem nikdy nebyla tak chladná jako včera. Chci ho snad ještě? Toužím po něm? Ptal se. Nejistě.
Autorka: Bára Nesvadbová
Další epizoda už v úterý 27. 9.
Pařížská ulice znovu ožívá! Nenechte si ujít Prague Fashion Weekend už 24. 9. Více na www.kavaveznamenitouhy.cz.
