Hlavní obsah

DMN: POTŘEBUJI BÝT SAMA, 20. EPIZODA

Foto: Archiv Báry Nesvadbové

Deník Mademoiselle Noire pro vás píše Bára Nesvadbová

Za stěračem jsem našla jen krátkou noticku. „Změnil jsem let. Opatruj se, N. A nikdy nezapomeň, když plaveš, jsi krásná. Snad i hezčí, než když se miluješ.“

Článek

Bezvládně jsem stála vedle auta. Zírala do nikam. Mám jet na Ruzyni? Zastavit ho? Omluvit se? Vzít všechno zpátky? Zapřísahat ho vlastní láskou a slíbit věčné čekání, jako správná hrdinka červené knihovny? Mám? Nebo nemám? Měla bych. Jistě bych měla. Jinak po zbytek života budu litovat, že jsem to neudělala. Měla bych. Ale nemůžu. Nedokážu to. Nechci.

Krátká byla cesta zpátky po Strakonické. Krátká. Štěstí, že jsem nepotkala žádné policajty.

Řídilo se mi dobře. Věděla jsem, že musím dojet. Jen ty schody do mého minibytu, ty byly nekonečné.

Před mými dveřmi seděl muž. Schoulený. Skoro spící. Čekající. Zdeněk. Seděl na tom samém místě, co před pár hodinami Frederic. Na tom samém schodu.

„Nechal jsem ti snad deset vzkazů. Co je s tebou? Bál jsem se o tebe, N. Vždyť jsi měla být na Fashion Weeku. Kam jsi zmizela? Všude jsem se po tobě ptal. Všude. A nikdo nic nevěděl.“

„Teď ne, Zdeni. Prosím. Teď mne nech být. Potřebuji být sama. Nic víc. Nic míň. Jen sama.“

Foto: Mišo Duha

A pohádky je konec...

Zítra je taky den

Jak že to říkala ta Scarlett O’Hara? Budu na to myslet až zítra. Já teda taky. Dneska chci jen ticho. A spát.

Zdeněk včera odešel rychle. Na nic se neptal. Naštěstí. Mezi dveřmi mi vnutil krabici. Krabici, která se hýbala. Zdeněk mi přinesl kotě. Malou černou zlatookou kočku. Mám zvířata ráda, ale žít s jakýmkoli v mém mini bytě, to jsem jistě neplánovala. Snad jedině s moly.

Kočka je prý nezávislé, samostatné stvoření. Nevypadá to tak. Chodí všude za mnou. Jak štěně. Měla bych koupit kočkolit. Jistě mi prosmrdí všechny pokoje. Nenávidím jakýkoli pach. Městská doprava v létě mne děsí už zdálky. Šatnou fitka jsem prošla naposledy na střední. A najednou budu bydlet s kočkolitem. Záchod v předsíni. Skvělé. Proč mi ji vlastně vnutil? To působím tak hrozně osaměle a nešťastně? Jako stará, opuštěná dáma, které všichni pomřeli. Úžasná image. Co s ní? Vyhodit do lesa? To jistě ne. Útulek? Přece nejsem vrah. Jednou jsem viděla Lady a Trampa, se sestřinými dětmi v Bratislavě. Útulek je horší než poprava. Nechám si ji, to je jasné. Bude se jmenovat Kočka.

Autorka: Bára Nesvadbová

Další epizoda už v úterý 18. 10.

Jak vyjádřit touhu? Smyslným parfémem! Více na www.kavaveznamenitouhy.cz.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama