Hlavní obsah

Do rakve se ještě nechystám

Foto: Thinkstock

V důchodu jsem začala studovat

„Tohle pro mě není.“ Tuhle větu si čtenářka Františka přestala říkat díky vnučce a začala žít, jako by jí bylo o mnoho méně. Od pondělí startuje téma Miluji děti, mám jich víc než 5. Jste ten případ? Pojďte nám o tom napsat na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.

Článek

Rčení Na věku nezáleží jsem se s přibývajícím věkem vysmívala. Člověk samozřejmě pociťuje, že stárne. Stačí, když jdete na poštu s tím, že vám chybějí na účtě peníze, které jste nijak nepoužili, ovšem najednou tam nejsou a paní za okénkem z vás udělá sklerotickou bábu, která si ani nepamatuje, že peníze vybírala. Nakonec se samozřejmě ukáže, že nebyla chyba na straně mé, ale té druhé. Tohle mě vždycky dokonale vytočí a zároveň mrzí. Přece ještě nevypadám na to, že mi klepe smrt na dveře.

Jednou jsem si ale řekla dost. Nemíním svůj důchodový život jen tak promarnit pochodováním po městě a klábosením o nesmyslech s ostatními důchodci. Po pravdě řečeno, neřekla jsem si to ani tak já jako moje vnučka. Často s ní chodím nakupovat do velkých obchoďáků a vnučka mě okamžitě táhne do nejbližšího butiku a už má pro mě plnou náruč vybraných halenek a sukní.

Já jen říkám, co se mi líbí a co ne. Zkouším to a pokaždé si nejsem jistá, jestli zrovna tohle může nosit šedesátiletá bába. Vnučka mi zase pokaždé řekne: „Kde je napsáno, že starší lidé se nemohou oblékat vkusně a hezky? Neznamená přece, že když ti je šedesát, musíš nutně nosit na sobě staré hadry." A má pravdu. Časem jsem se naučila fráze typu „To už pro mě není" vyřadit ze svého slovníku.

Foto: Thinkstock

Oblečení chodím nakupovat s vnučkou

A takhle mi vnučka pomáhala postupně s mnoha věcmi. Poradila mi správné krémy, make-up a dokonce jsem se naučila chodit pravidelně na pedikúru. Ale ještě pořád se jí asi nezdálo, jak trávím svůj čas. Dopoledne do města, odpoledne na zahradu. A tak přišla s tím, že začnu studovat. Koukala jsem na ni nevěřícně: V šedesáti letech a studovat? Ani náhodou. Ale vnučka se nenechala jen tak odbýt. Pečlivě mi vysvětlila, jak to chodí na Univerzitě třetího věku. Nakonec jsem souhlasila. Postupem času jsem si pořídila i počítač.

Dnes ničeho nelituji. Seznámila jsem se s novými lidmi, chodím na přednášky, získala jsem už několik diplomů a stále mám pořád co dělat a učit se. Je to výborná věc, trénuji si paměť a tím stouplo i mé sebevědomí.

Touto cestou bych chtěla poděkovat své vnučce, protože bez ní bych do teď zažívala svůj dřívější stereotyp. Vlastně mě dohnala i k napsání tohoto článku, jelikož je věrnou navštěvovatelkou vašich stránek. A já? Díky ní už také.

Nové Téma týdne je Miluji děti. Jste maminkou početné rodiny? Pojďte nám napsat o svém životě na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.

ynezorPumanzeSaNyknalC