Hlavní obsah

Očima padesátky: Dobrá hospodyňka pro víno i přes plot skočí

Foto: ilustrace Lenka Samešová
3. 1. 2022

Při loučení se starým rokem pravidelně propadám nostalgii. Letos mě však zachránil babiččin fěrtůšek, respektive jeho nečekaný obsah. Kdo ví, co všechno ještě před námi spisovatelka Božena Němcová zatajila!

Článek

Co je staré, to je dobré. A tak se také snažím hledět na rok, jenž právě uplynul. Občas jsem se sice neubránila – stejně jako asi většina z vás – rozpakům, ale pro tyto příležitosti vytáhnu z fěrtůšku ještě jedno lidové moudro: není vždycky posvícení. Mimochodem, když jsem si slovo fěrtůšek googlila, abych se ujistila, že ho napíši správně, vypadlo na mě kromě národopisného mudrosloví též upozornění na bílé suché víno s překvapivým názvem Chardonnay Fěrtůšek. Jakoby ho stáčela sama Babička Boženy Němcové! Ta přece měla ve fěrtůšku schováno vždycky něco dobrého. Spisovatelka sice tvrdila, že pro děti, ale kdo ví, odkud všechna ta moudrost staré ženy pocházela. Neradno však sahat babičkám do svědomí. Natožpak do fěrtůšku…

Nechci sahat do svědomí ani starému roku. Byť jsem během něj často slýchala, že svět už nikdy nebude to, co býval. Podle mého bude. Jen se podívejte kolem sebe. Venku střídavě prší a sněží, jak to tak na přelomu roku bývá. Na horách možná právě teď padá sníh, a jestli ne, tak určitě brzy začne. Dny se začnou prodlužovat, teploty (a zůstatek na účtu) klesat, jako to chodí každý rok touto dobou, stejně jako vychází slunce, dorůstá Měsíc (i zadek), putují mraky. Brambory jsou pořád nejchutnější vařené ve slupce a káva voní nejlépe, když se čerstvě namele. Víno rozproudí krev a kus vepřového ji zase zpomalí, děti budou pořád milovat krupicovou kaši a maminky milovat své děti (a ideálně také jejich tatínky). Svět se prostě nemění tak dramaticky, jak se nám teď možná zdá. Některé věci zůstávají stejné, i když kolem nás řádí nemoci a vichry a hloupost. A čím víc těch neměnných věcí kolem sebe objevíme, tím větší jistotu budeme v celé té nejistotě cítit. Mně je také hrozně líto, že už nemohu zaskočit do svého oblíbeného bistra, protože ho majitel musel zavřít. A je mi líto, že už nepotkávám své milé sousedy, protože se rozhodli odejít k rodičům na venkov, aby jim byli blíž. A nejvíc je mi líto těch, co odešli ještě dál, aniž by stihli dodělat svou práci. O to víc si musím vážit toho, co zůstává. Své rodiny, svých přátel, svého přesvědčení, že to dobré vždycky nakonec zvítězí. Když to dokážeme rozpoznat v hrnku s kávou či ve sklenici s vínem, není přece tak těžké dobro připravit a servírovat i jinak. Vždyť i ta Babička měla ve fěrtůšku vždycky nachystáno něco dobrého…

Tak šťastný dobrý rok, milí přátelé.

A chcete-li se pro nový rok 2022 nadopovat větší dávkou humoru Lucie Šilhové, přečtěte si i její další glosy v seriálu Očima padesátky.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek