Dokonalá máma. Neexistuje!

Michala je maminkou šestileté Anny. Vždycky si slibovala, že bude tou nejlepší mámou. Ještě před narozením Aničky pilně studovala odbornou literaturu o všem možné, co by se jen trochu mohlo týkat mateřství. Když se jí narodila holčička, začala doslova bláznit. Nikde nesmělo být smítko prachu, v noci byla vzhůru, aby každou minutu mohla sledovat její dech. Když Anna povyrostla a přestalo jí stačit mateřské mléko, začala vařit jen z bio potravin. Dle pokynů z odborné literatury sledovala každý její pohyb a přepečlivě pozorovala, zda holčička prospívá, jak má. Výsledek její péče byl, že Anička je alergická snad na všechno a trpí úzkostmi a neurózou. A Michala? Má deprese a pocit, že je tou nejhorší mámou.

Michalin příběh je extrém, zrovna tak jako naprostý nezájem a úmyslné zanedbávání. Ale co je správné a co není? Když se Alice stala mámou a postupně potkávala jiné maminky, brzy jí začaly přezdívat matka vyvrhel. Zásadně nechodila na procházku s malým ve vytahaném svetru, nenamalovaná a s dudlíkem v puse. Vždycky svému synovi dávala dostatek prostoru. Zatímco jiné maminky ze svých ratolestí nespustily oči a neustále je okřikovaly, ona si klidně četla a sem tam malého zkontrolovala pohledem. Namísto toho, aby si s ostatními matkami vyprávěla třeba o tom, jak ho kdysi kojila anebo jak měl rýmu a ona objevila skvělou odsávačku, vybalila na ně, že se hrozně těší, že malého bude hlídat babička a ona s mužem půjdou na mejdan. Tentokrát si dá jointa ona a manžel bude druhý den hlídat. Navíc když si povzdechla, že se jí stýská po práci a bude s tím muset něco honem rychle udělat, ostatní mamky jen zalapaly po dechu a pomyslely si, chudák dítě.

I Zuza je jistým druhem matky vyvrhelky. Na mateřskou nikdy nešla. O jejich ratolest se staral její přítel. Přesto, že spolu žili tři roky, svatbu si ani po narození dítěte neplánovali. Nepovažovali to za důležité. S malou cestovali od miminka i do dalekých zemí. Mluvili na ni dvěma jazyky a klidně ji svěřili do péče cizokrajné chůvy. Je pravda, že Zuza neměla čas na kojení a pohádky na dobrou noc četl většinou tatínek. Na druhou stranu, když byla doma, nebyla zatížená každodenní péčí, a tak se jí mohla věnovat opravdově a bez známek únavy a podrážděnosti. Je taková máma vyvrhel?

A je snad něco špatného na tom, že kromě mateřských povinností chcete mít prostor pro sebe? Je snad mateřství naším jediným smyslem života? Může být a nemusí. Záleží přece jen na nás, jak se svým rodičovstvím a celým životem naložíme.

Milé čtenářky, jaký je váš pohled na mateřství a matky vzorné i tzv. vyvrhelky? Váš názor nás zajímá, napište nám na info@prozeny.cz