Dřez? Neslouží jen k mytí nádobí!

Bytoví architekti tvrdí, že do domácnosti bez myčky je třeba dvoudřez, nejlépe ještě doplněný o odkapávací plochu. I když myčku máme, potřebujeme prý jeden a půl dřez. Pro něj musíme mít na pracovní ploše minimálně 50 centimetrů volného místa, i když za standard - hlavně kvůli velikosti kuchyňských skříněk, do kterých se vestavují - se považuje 60 centimetrů. Pokud nám to místo dovoluje, můžeme si pořídit i metrové dvoudřezy doplněné odkapávací miskou a odkládací plochou.

Zdá se vám, že dřez zabere příliš místa na to, jak moc respektive málo ho využíváme? Ale podle některých průzkumů se právě kolem něj „odehrává" více než polovina všech kuchyňských prací. Tady krájíme, čistíme a omýváme potraviny, sléváme a napouštíme vodu a podobně. Z toho důvodu si k nim lze pořídit i užitečné doplňky, jako krájecí prkénka z různých materiálů, odkapávací misky a košíky.

Praktickým prvkem, který už patří u nových dřezů ke standardu, je takzvané excentrické ovládání. Co to znamená? Zpravidla vedle baterie, hezky „na suchu" máme páčku či kolečko, kterými stačí pootočit, uvolní se zátka ve výlevce a voda se sama vypouští. Není už proto třeba lovit ve špinavé vodě klasický špunt.

Pokud si vybereme tu správnou velikost dřezu, čeká nás ještě rozhodnutí číslo dvě: z jakého materiálu má být? K nejžádanějším stále patří dřezy nerezové. Ty kvalitní by měly mít tloušťku stěn minimálně 0,7 milimetru. Nerez je ideálním materiálem do kuchyně, neboť dobře odolává jak mechanickému poškození, tedy hlavně poškrábání, tak i vysokým teplotám. A poradí si i třeba se šťávou z ovoce, která na jiných materiálech zanechává barevné fleky.

Kdo má dost lesklého kovu, může sáhnout po dřezech z umělého kamene, přesněji materiálu, který se skládá přibližně ze tří čtvrtin z přírodního kamene, nejčastěji žuly či křemene, 15 procent tvoří pryskyřice a zbytek jsou keramická barviva, díky nimž si můžeme vybírat z desítek barevných odstínů. Také tyto dřezy výborně odolávají poškrábání a jinému mechanickému poškození, vysoké teplotě a chemikáliím.

Oproti nerezu se tento materiál také výborně opracovává. Firmy proto dokážou vyrobit i dřez včetně pracovní desky - jde o jeden „kus nábytku", bez spár. Díky tomu se nejen jednoduše čistí, ale také nám nikudy nemůže zatékat, jak se to někdy stane, když špatně osadíme dřez do klasické pracovní desky.

V posledních zhruba dvou letech si na oblibě získávají i dřezy keramické, které se dlouho nemohly prosadit. Důvodem bylo to, že dostávaly spíš rustikální tvar a nehodily se do moderních kuchyní. To už je minulostí, vybírat si můžeme i z jednoduchých minimalistických výrobků. Jejich vlastnosti lze nejlépe přirovnat třeba k vlastnostem klasického umyvadla, které je také z keramiky.

Nepostradatelnou součástí kuchyňského dřezu je také baterie. Za standard se dnes považují ty s výsuvnou sprchou, která je skrytá v kohoutku, správně řečeno výpusti. Taková sprška se potom stává naší prodlouženou sprchou v kuchyni - jednoduše si tak napustíme vodu do velkého hrnce či kýble, aniž bychom je museli tahat do dřezu a z dřezu. Sprška také zjednoduší mytí samotného dřezu.

Koukáte se nyní na svůj dřez jako na obyčejný lavor na mytí nádobí? Tak ho při vhodné příležitosti vyměňte za novější a dokonalejší.