Článek
Seznámili jsme se, když jsem byla v prvním ročníku na střední škole. Vzájemné sympatie se začaly projevovat zhruba po měsíci, a tak jsme to spolu zkusili. Mně bylo patnáct, ale už tenkrát jsem věděla, že to je muž (tenkrát kluk) mého života.
Byl o čtyři roky starší a pro mne to bylo něco úžasného. Do té doby jsem žádný vztah neměla, ve srovnání s ním to byly dětské lásky. Jenže po třech měsících to skončilo. Ten věkový rozdíl byl velký - já puberťačka a on student vysoké školy. Už tenkrát jsem ale prohlásila, že on je ten pravý. A myslím si to dodnes.
Život šel dál, každý jsme šli svou cestou. Já měla několik partnerů, ale pořád jsem myslela na něj... Všechny ty pocity se neustále objevovaly znovu a znovu, protože jsme se spolu scházeli jako přátelé na kafe a já se ze schůzky vzpamatovávala 14 dní a hledala si záminku mu napsat alespoň SMS.
Po maturitě jsem začala také studovat vysokou školu a asi nějakým způsobem dospěla. Na Nový rok jsme se šli projít a zjistili jsme, že je nám spolu prostě dobře... Následovaly tři krásné roky po jeho boku. Spoustu lidí mi říkalo, že musím mít svatozář, že s takovým chlapem jsem, ale já jsem ho milovala a bezmezně věřila.
Jeho pomoc při stěhování jsem odmítlaFoto: shutterstock.com
Po absolvování školy jsem zaváděla řeč na společné bydlení, ale nijak jsem na něj netlačila. Když řekl, že o tom nebudeme teď mluvit, ustoupila jsem bez řečí, protože jsme oba měli náročnou práci, tak jsem ho nechtěla zatěžovat. 14 dní před koncem našeho vztahu jsem začala mít divné tušení, ale neustále jsem myšlenku na rozchod odháněla, protože jsem ho bezmezně milovala.
2. ledna jsem sebrala odvahu se zeptat, jak to s námi vidí do budoucna... Popovídali jsme si, doprovodil mne na vlak k rodičům a hned v pondělí jsem se stěhovala. Nabídl mi pomoc, že si vezme volno v práci a pomůže mi sbalit, ale to bych asi nezvládla.
V lednu to bude rok, co jsme od sebe, a já? Já ho stále miluji! Zkoušela jsem chodit s někým jiným, ale po několika měsících to skončilo... Budovat vztah, když neumíte říct miluji tě, protože to není pravda, nejde.
S mužem mého života se vídám, dá se říci, každý měsíc, i když teď mám více štěstí, protože je to častěji. Ale na svoje potřetí stále čekám. On ví, jaké city k němu chovám, a ví, že k sobě patříme, ale jemu to prostě musí dojít samo. Já na něj počkám!!!
Děkuji za vyslechnutí, musela jsem to někomu říct... Kdybych náš celý složitý vztah sepsala, bude to román na pokračování =)
Přečtěte si také příběh Lenky Vzala jsem ho zpátky. Potřetí!
