Hlavní obsah

Editorial: Jaká je šance, že najdete životní lásku?

Foto: Greta Blumajerová

Myslíte, že je lepší počkat, nebo slevit?

Za tu dobu, kdy jsem v redakci Proženy.cz, jsem už přečetla tolik článků o vztazích mezi muži a ženami, že si občas připadám jak chodící encyklopedie.

Článek

A někdy tak nejspíš i působím – nejeden můj kamarád, řešící zrovna trable s partnerkou nebo partnerkami :-), by mohl vyprávět. Naštěstí nevýhodou novinářů, jejichž mozky obvykle musí vstřebat spoustu informací o určité tématice, aby je následně vypustily a nasály údaje o něčem úplně jiném, je mizerná dlouhodobá paměť, což je občas docela milosrdná záležitost.

Ale čas od času se objeví článek, který mě opravdu zaujme – a sem rozhodně patří ten dnešní (vyjde v poledne), v němž kolegyně Lucka píše o tom, jaké partnery si vybíráme. Podle odborníků je totiž potřeba, abyste při sondáži toho, co má v hlavě váš potenciální protějšek, našli 70 procent shodných emočních programů! Celých sedmdesát procent! Jinak vás dotyčný prostě nebude přitahovat, ani kdyby vypadal jako Brad Pitt (samozřejmě před dvaceti lety) a házel jeden fór za druhým.

Ta informace je nejen krutě pravdivá, ale i trochu děsivá – kolikpak asi chodí po světě lidí, kteří mají v hlavě 70 procent myšlenek a emocí stejných, nebo alespoň podobných jako vy? A jaká je pravděpodobnost, že někoho takového za život potkáte? A kolik jich bude – jeden, dva, tři? A to si ještě vezměte, že v rovnici zbývá celých 30 procent povahových rysů a postojů, v nichž se neshodujete, a které vám tu idylku stejně můžou poslat do kytek.

Možná se pak není čemu divit, že spousta lidí končí ve vztazích, v nichž nejsou nijak zvlášť šťastní. Možná je to proto, že nikdy nepotkali nikoho, s kým by tu sedmdesátku sdíleli. Možná se jim už jenom nechtělo čekat, a tak se spokojili se čtyřicítkou, a teď si říkají, že už to spolu nějak doklepou. Anebo to vzdali rovnou – protože si řekli, že už jsou stejně bez šance někoho potkat. Nemluvě o dalších, kteří to štěstí měli a aspoň jednou nebo dvakrát ten svůj dokonalý protějšek potkali… a pak to celé zvorali.

Znám takové páry. A jsem si jistá, že i vy jich pár znáte. Šťastní obvykle nejsou, ale často jsou poměrně dlouhou dobu alespoň spokojení. A teď mi řekněte – co je lepší? Počkat si (s rizikem, že můžete čekat hodně dlouho), nebo slevit? Sázet na jistotu, nebo riskovat? Donekonečna přemýšlet a počítat společná procenta, nebo naopak nic neřešit a jít do všeho po hlavě? Co myslíte?

Přeji Vám příjemný týden!

ynezorPumanzeSaNyknalC