Článek
Moji rodiče se brali před 35 lety po několikaměsíční známosti. No dobře, napíšu pravdu, znali se 3 měsíce, a už běželi na radnici. Nemuseli. Nás děti, tedy tři kluky, zplodili až později. Ale asi všechno sedělo a jiskra přeskočila větší než velká. Co si pamatuju, odjakživa pro ně fungující rodina byla číslem jedna. Abychom my, děti, měli všechno, co jsme potřebovali. Abychom se nehádali kvůli nesmyslům, abychom si navzájem nezištně pomáhali a abychom navždycky dobře věděli, že když se něco stane, můžeme se na sebe spolehnout a ten druhý neřekne ne.
Proč to píšu? Důvody jsou vlastně dva. Ten první je článek, který si budete moci přečíst tady na stránkách už ve středu. Fotili jsme nevěsty ve vlastních svatebních šatech – po letech. Jednou ze čtyř nevěst je i moje mamka, kterou jsem k focení tak trochu (tak trochu víc) přemluvil. Článek bude o příbězích šatů – kde se sháněla látka, kam se pro ni muselo jet, kdo je šil a všechno okolo... Já z něj mám radost už teď, tak snad vyvolá trochu té nostalgie i u vás.
No a druhý, vlastně hodně osobní důvod tohoto sloupku, je ten, že v nových článcích jméno Michal Snížek už nepotkáte. Rozhodl jsem se, že po své březnové registraci změním své příjmení na to partnerovo a prakticky už od poloviny listopadu se jmenuju Michal Vaníček.
No jo, asi každému vrtá hlavou, jaké to je, když se chlap vzdá svého rodného příjmení (tedy pokud se zrovna nejmenuje Šukal nebo Šourek...). Jak to brali rodiče? A proč jsi to udělal ty, a ne ten druhý? Tak nějak lidé většinou reagují. A tak se pro ty, koho to zajímá, pokusím odpovědět.
Souvisí to s tím výše uvedeným, tedy že jsem vychovaný tak, že úplná rodina, uspořádání a soudržnost jsou základní kameny vztahů. A to, že chci mít vlastní rodinu, s jedním jménem na zvonku, je pro mě automatické a v pořádku. Nevzdávám se ani trochu svých rodičů, bratrů, osobní historie. Naopak jen potvrzuju to, co do mě rodiče vložili. Mění se tím všechno, a zároveň nic. A že jsem to byl zrovna já, čí příjmení se změnilo? A proč by ne?
Jelikož je tohle můj poslední editorial v tomto roce, přeju vám krásné Vánoce s těmi, kdo jsou vám nejbližší.
PS: A těm, s kterými se neuvidíte, můžete alespoň poslat vánoční pohlednici. Ty naše najdete od úterý na adrese vanoce.prozeny.cz.
