Článek
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den, s manželem už jsme spolu skoro třicet let, je starší jen o pár let, mám ho opravdu ráda, vážím si ho, respektuju ho a chovám se k němu hezky. Ale vadí mi, že je starý a tlustý. A to do té míry, že mě už fyzicky nepřitahuje, nemůžu ho ani vidět bez pyžama nebo tak, nemůžu na něj ani sáhnout, nic. Já taky nejsem žádná čerstvá křehotinka, takže to rozumově chápu, že všichni stárneme, že stárneme spolu a že je to vlastně pěkné, jenže těmhle pocitům poručit nedokážu. Pořád si opakuju, co všechno je na něm dobrého a že mám štěstí, ale tohle prostě nejde.
Nikdy mě nepřitahovali starší muži, nechápu vášeň žen pro „zralé muže“, dokonce mi strašně vadí koukat se na moje oblíbené herce, kteří když byli mladí, byli krásní, ale teď mají povolené obličeje a spadlé podbradky a otoky pod očima a tak (pleše mi nevadí). U žen to tak nemám.
Cítím se hrozně provinile, rozhodně nestojím o žádného jiného muže ani nemám v úmyslu být nevěrná (manžela si opravdu vážím a mám ho ráda a vím, že bych ho tím hodně zranila), ale vlastně nevím, jak mu mám vysvětlit, že na sex ani žádné dotyky už nemám chuť (když ho vidím, jinak bych si říct dala). Navíc mi intimita samozřejmě chybí. Vlastně vůbec nevím, co mám dělat. Děkuju vám za radu. Vladěna
Odpověď
Milá Vladěno, nejdřív chci ocenit, s jakou otevřeností a poctivostí popisujete svou situaci. Neodsuzujete manžela, naopak je zřejmé, že ho máte ráda, vážíte si ho a záleží vám na vašem vztahu. To je obrovská hodnota, na které se dá stavět – a po třiceti letech manželství to není samozřejmost.
To, co popisujete, není výjimečné. Tělesná přitažlivost se s věkem často mění, někdy slábne, někdy se přesune do jiných forem, jindy může úplně zmizet a místo ní nastoupí odpor, se kterým si nevíme rady. Mozek ví, že by měl „něco cítit“, ale tělo a emoce si žijí svůj vlastní život. A to není chyba. Je to pravdivý projev vaší současné vnitřní reality.
Dobrá zpráva je, že sexualita a intimita nejsou totéž. A že i když fyzická přitažlivost odezní, může se mezi partnery rozvinout jiný druh blízkosti, který je stejně hluboký a někdy i léčivější. Špatná zpráva je, že ten přerod občas bolí a nese s sebou zmatek, smutek i vinu. A právě to teď prožíváte.
Zajímavé je, a to v dotazu nepopisujete, jestli o tom, co cítíte, váš manžel ví. A jestli neví, zda alespoň tuší. Žijete spolu třicet let a za tu dobu už musel navnímat, že máte vysoce vyvinutý smysl pro estetiku. Druhá možnost je samozřejmě život v absolutní neznalosti. To v případě, že jste mu to nikdy na plná ústa neřekla.
Otevřenost je důležitá, ale není nutné říct všechno naráz a natvrdo. „Nepřitahuješ mě“ může být devastující věta!
Začněte s ním komunikovat
Prvním krokem je tedy komunikace. Sedněte si spolu a popovídejte si o tom. Zkuste pro takový rozhovor vytvořit bezpečné prostředí. Začněte svůj monolog nejdříve respektem, pochvalou a spokojeností s vlastnostmi a chováním vašeho muže. Až poté, co vyčerpáte arzenál obdivu, přikročte k těžkému tématu. Zkuste mu vysvětlit, že z jeho deseti základních vlastností máte problém jen s tou fyzičností.
Pokud chcete, aby to dopadlo dobře, budete muset počítat s tím, že chlapi mají často velmi křehké sebevědomí a takovou atomovkou ho můžete slušně zničit. Proto buďte opatrná a věcná. Vysvětlete mu, že to tak prostě cítíte a že existují věci, s kterými lze hnout (mohl by jít do sebe a zhubnout), a pak věci, s nimiž se nedá nic dělat (je starý).
Bez pokusu o komunikaci se nic nezmění. Váš muž nebude tušit, proč nemáte chuť na sex, a vy budete žít s vinou, že se nějak cítíte a že to není správné. Mimochodem: vinu mají cítit jen lidé, kteří úmyslně ubližují někomu jinému. A to vy rozhodně nejste. Nebojte se vyjádřit, co cítíte. Je to váš parťák. Třeba to nakonec pochopí a něco se změní.
A co s tím konkrétně můžete dělat?
- Dopřejte si laskavost vůči sobě i jemu. To, že necítíte přitažlivost, není vaše selhání, stejně jako to není jeho vina. Cítit se provinile za své pocity jen zvyšuje napětí. Emoce nejsou příkazy, jsou to informace.
- Zkuste si v klidu promyslet, jestli je vaše touha po intimitě opravdu vázaná na to, že by „on musel být jiný“. Anebo jestli existují jiné formy blízkosti, které vám mohou přinášet radost a kontakt. Doteky nemusejí být vždy erotické. Mazlení, masáž, objetí, sdílení ticha, pozornost, dotyk při chůzi: to všechno může být cesta, jak znovu najít spojení. A bez nátlaku.
- Nechte si čas na rozhodnutí, co a jak mu říct. Otevřenost je důležitá, ale není nutné říct všechno naráz a natvrdo („Nepřitahuješ mě“ může být devastující věta). Můžete začít tím, co vás trápí: že vás mrzí ztráta touhy, že vám chybí blízkost, ale že nechcete nikam utéct a hledáte cestu, jak být spolu jinak.
- Není ostuda navštívit párového terapeuta. I když spolu nemáte dramatické konflikty, bývá prospěšné mít neutrální prostor, kde můžete oba mluvit o tom, co se změnilo a co byste si přáli. Někdy už jen samotná cesta „něco s tím dělat“ přináší úlevu.
- Pečujte o svoji vlastní sexualitu. Touha není závislá jen na partnerovi – je to i energie, která žije ve vás. Může se měnit, může být směřovaná jinam než do vztahu, ale pořád je vaše a stojí za to, ji neodepisovat. Zkuste se naučit být zvědavá na to, co vám dělá dobře, i když to třeba nesouvisí přímo s vaším partnerem.
Přestaňte se obviňovat!
Hlavně se z ničeho neobviňujte. Vztahy se prostě v čase proměňují. Co bylo postavené na fyzické přitažlivosti, se může změnit v hluboké přátelství. A někdy právě v tom nejtemnějším koutě vztahu, kde si člověk myslí, že je konec, může začít něco nového – pokud máte odvahu ty nové světy prozkoumat.
Když správně a opatrně nadávkujete své „přiznání“, může to nakonec otevřít novou kapitolu vašeho života. Třeba se vám opravdu prohloubí přátelství, třeba nakonec oba oceníte upřímnost a oddanost, přestože v nich bude chybět ta touha.
Samozřejmě jde o složité rozhodnutí. Když ale neuděláte nic, nemůže přijít ani nic dobrého. Tak se nebojte a věřte, že každá krize je vlastně příležitost.
