Hlavní obsah

Editorial: Když vás málem zavřou za nákup tvarohu

Foto: Jakub Jurdič

Jdete na nákup? Pozor na zákon!

Minulý týden jsem byl za zloděje. Šel jsem si koupit do obchodu tvaroh, a půl hodiny na to jsem stál před policií a vyndával obsah své tašky. Proč? Vlastně doteď to úplně nechápu...

Článek

Na úvod bych měl asi přiznat jednu věc: Nemám rád ostrahy obchodů. Vlastně asi proto, že se mi několikrát stalo, že jsem „pípal“, pánové ke mně přistoupili a okamžitě mi začali hulvátsky tykat a mluvit se mnou jako s největší špínou. Už tehdy jsem si řekl, že až po mně bude chtít někdo ukázat tašku, řeknu prostě NE!

A minulý týden to přišlo. Šel jsem do místního obchodu (pobočka sítě supermarketů) to dopoledne už potřetí – protože jsem roztržitý, chystal jsem mrkvový dort a zapomněl jsem koupit tvaroh. Spěchal jsem. Nakráčel jsem tedy do obchodu, vzal košík, sáhl po polotučném tvarohu a uháněl ke kase. Neměl jsem hotovost (klasika), takže jsem 16 korun ještě platil kartou. No a za pokladnami mě zastavil pán v úboru, jestli mu můžu ukázat tašku.

„Ne, proč?“

Prý měl podezření, že jsem něco zcizil. „Ne.“ Trval jsem z principu na tom, že mi cizí člověk do tašky prostě koukat nebude (protože tam mám beztak bordel). „To ale budu muset zavolat policii.“ Pán byl asi překvapený, když jsem řekl, ať si ji zavolá, koktal, zkoumal adresu prodejny (snažil se ji přečíst z automaticky otevírajících se dveří) a volal strážce zákona. Čím jsem mu přišel podezřelý, odmítal říct. A prý kdybych začal utíkat, musel by mě omezit na svobodě. To bych ho chtěl vidět.

Policie přijela asi za půl hodiny, do té doby jsem stál před pokladnami jak největší vyvrhel, který v černé tašce nejspíš schovává nakradené jogurty a másla. Prodavačky dělaly, že mě nevidí, asi nemohou nic říct, přestože věděly, že tam nakupuju každý den. Se strážníky jsme tedy šli do zadní místnosti a já tam vyklepal svou černou tašku (světe div se, ale po lupu ani stopy). Udělali si zápis, já mohl jít a neohrožený pán z ostrahy hlesl něco jako „Omlouvám se“.

Trval jsem ještě na tom, aby mi řekl, čím že jsem byl podezřelý. Takže, pro vaši informaci: „Šel jsem JEN pro tvaroh a byl jsem v obchodě PODEZŘELE dlouho.“ Za tu půlhodinovou ostudu před nakupujícími sousedy jsem požadoval omluvu, které se mi z různých míst řetězce dostalo, proto neuvádím jeho jméno. Ale stěžoval jsem si, hodně a vytrvale, protože mě to prostě urazilo.

A kdyby se to stalo příště? Udělám totéž. A když to uděláte i vy, tím líp. Alespoň se pánové u východů, kteří dostali funkci a vysílačku, budou více dívat na kamery a nebudou ponižovat slušné lidi, kteří by i bonbon za korunu zaplatili do posledního halíře.

Držte se, venku je hnusně, ale Vánoce se blíží. Tak to do nich už nějak doklepeme! A tašky? Neukazovat!

ynezorPumanzeSaNyknalC