Článek
Před několika dny jsem mluvil s Helenou. To je má dlouholetá kamarádka, která asi před pěti lety ovdověla. Hezká pětačtyřicítka s novou, asi půlroční „známostí".
„Člověče, já nevím, na co toho chlapa dostat," svěřila se mi. „Já k němu přijdu a on má vařeno. Přijde on, a než otevřu ledničku, vysype z igelitky lososa, z domova má už udělanou tu dobrou švédskou omáčku s medem a za chvíli má zase vařeno!"
Poplácám Helenu po rameni: „Buď ráda, nenavařila ses už dost Karlovi a dětem?"
„Ale jo, jenže pochop, jak se mám cítit jako ženská?"
„Normálně. Dělá to dobrovolně a rád. Tak holt něco upečeš," snažím se pomoci.
„Ale on mě k tomu nepustí!" rozpaží Helena zoufale ruce. „Seď, řekne mi a nalije mi sauvignon. A peče jako naše bábi! Líp! A hele, můžu vyzkoušet ten tvůj novej vysavač, že bych si ho taky pořídil? Jsem z něj ho-to-vá. Dva nový vysavače!"
Když Helena začne chodit v kruhu a gestikulovat, znamená to, že se v jejím nitru skutečně cosi vážného odehrává: „On mi řekne, chlap mi řekne: Nemáš nějaký prádlo? Budu v sobotu prát, tak to tam můžu přihodit. Rozumíš tomu?"
Muži se o sebe zvládnou postarat samiFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Rozumím, chce se mi říct. Když se mé manželce, cizince, roznemohli rodiče, odlétala na dlouhé týdny na druhý konec světa. Vařil jsem, uklízel, pral, žehlil a dělal svačinky dětem do školy! Když jsme se později rozvedli, ještě jsem se zdokonalil.
„Ale on nevypadá na domácího punťu," vybavuji si Helenina urostlého elegána.
„Má skoro dva metry, běhá Jizerskou padesátku, a když si s ním jdu zahrát squash, uhoní mě, o deset let mladší sokolku, jak malou koroptev!"
Jen co Helena domává „koroptvími" křídly, zeptám se opatrně: „A co v posteli?"
Trošinku zčervená, sklopí zrak a šeptne: „Ještě líp než u sporáku!"
„Takže všechno v pohodě!" zvolám zvesela. Helena má ale v očích slzy.
„Nechce se ke mně nastěhovat a ani mi nenaznačil, že by mě chtěl mít u sebe. Potřebuje jen sex. Nic jiného od ženský nechce. Může mě kdykoli vyměnit."
„Proč by to dělal?" Co taky říct, když vím, proč to chlapi dělají.
„Víš, když se Karel tenkrát ke mně vrátil pohublej od tý svý coury, řekl mi: Promiň, jsem vůl. Nemá na tebe. Je hloupá, bordelářka a neumí vařit. A já, místo abych mu nafackovala, udělala jsem mu srnčí svíčkovou s brusinkama, kterou jsem ani nemusela solit, jak jsem u toho řvala štěstím, že ho mám zase doma. A byli jsme spolu šťastný až... do konce."
Helenu jsem nějak uchlácholil, ale přemýšlím o tom. Něco se touto mužskou emancipací (já si ji nazývám emancipací naruby) určitě mění. Neumím ani nechci dělat žádné moudré závěry. Ale zajímalo by mne, co si o tom myslíte vy, ženy.
