Hlavní obsah

Eva Bachmannová: Zlomí květen arogantní politiky?

Foto: Mona Martinů

Eva Bachmannová si dovede představit květen, jaký má opravdu být

Moc se těším, kde všude narazím na lásku. Teoreticky by se na sebe měli všichni usmívat, aby květen plný lásky nekazili. A výmluvy, že teď nikoho nemám, neplatí. Láska má přece tolik podob!

Článek

Různými podobami lásky nemyslím zamilované dvojice – těm je jedno, že svou lásku prožívají v máji, chemie jim funguje i na zimním stadionu. Ale ty jiné lásky.

Představte si, jak milé budou televizní přenosy z parlamentu. Politici si budou otvírat dveře, nikoli podrážet nohy. Pánové poslanci se začnou chovat ke svým kolegyním o fous galantněji, aniž by dávali najevo, že je žena tvor, který se do politiky nehodí. Sice si takovou situaci skoro neumím představit, ale květen má fakt sílu.

Zvýšený výskyt lásky by se hodil také do prostředků městské hromadné dopravy. Unavení řidiči nadopováni láskou k cestujícím nezavřou dveře uřícené stařence před nosem. A namísto: „Hejbni sebou, bábo!“ třeba počkají, až nastoupí a sedne si. V květnu si cestování určitě užijeme.

I na silnicích a přechodech, doufám. „Kam se koukáš, ty… !“ Chápu, že chodec na přechodu může spěchajícího řidiče (nebo řidičku) vyvést z míry. Namísto několikasekundového zpomalení, pokynutí rukou a úsměvu (který se vrátí zpět) na sebe vrháme vražedné pohledy. „Jsem na přechodu, ty…!“ Oběma stranám kazí tahle neláska náladu, a navíc u toho vypadáme hloupě.

Lásky kolem nás chybí hrozně moc. Takové té obyčejné lidské slušnosti, která dělá život hezčí. Vím, že každého z nás může něco vnitřně trápit, a úsměv pak i trochu bolí. Ale on fakt nic nestojí a je to nejlevnější lék na všechny bolístky. Teď se možná šklebíte, že jsem chytrá jako rádio. Možná jo, protože v jednom rádiu pracuji, takže jsem jím infikovaná. Ne, ale vážně.

Lásku jako takovou nám květen nepřinese. Nemá na to sílu. Nosí krásné počasí, nechá rozkvést stromy, umí i jarní deštík s duhou. Květen nám chce otevřít oči: „Tak si už všimněte, že je na světě hezky, a nekazte si den zbytečným hudrováním!“ Asi nekřičí dost hlasitě, protože teď zrovna z okna pozoruji, jak na sebe řvou dva řidiči kvůli jedinému škrábnutí laku. Ona a on.

Představuji si, jak by ta situace mohla vypadat: „To je nepříjemné, ale je to jen lak, mladá paní!“ „I mně je to líto, a mrzí mě, že vás zdržuji!“ „Budu od vás za to zdržení něco chtít. Půjdeme odpoledne na kávu.“ A teď na ně zasvítí květnové slunce, jejich oči se potkají, a pak… A pak zahoukal policejní vůz a bylo po scénáři. Hm, blbost.

Zkuste si představit, že je květen takový policista mezilidských vztahů. I když se vám nechce, usmějte se na sousedku, v trafice pozdravte a neškubejte prodavačce vztekle noviny z ruky jako obvykle.

Květen je přece stvořen pro lásku! Tak šup na rande!

ynezorPumanzeSaNyknalC