Hlavní obsah

Eva Bachmannová: Svému muži už lhát nebudu!

Foto: Mona Martinů

Má lež krátké nohy?

V novém roce nelžu! Tedy mám to v plánu. Mluvit jen pravdu pravdoucí, nevymýšlet si a nebájit. Jednak to stojí spoustu času a energie (kdo si má pak ty lži pamatovat), a navíc má lež krátké nohy, které nejsou zrovna v kurzu.

Článek

Lhaní v zásadních věcech nesnáším, ale v těch méně zásadních ho (zatím!) používám. Většinou proto, že nechci ublížit někomu blízkému. Až se mě příště kamarádka zeptá, jak se mi líbí její nový účes, budu statečná! Místo obvyklého: „Dobrý!“ uslyší: „Ta barva ti nesluší, je to moc krátké a vůbec se k tobě ten střih nehodí!“ Doufám, že to jejím sebevědomím a naším přátelstvím neotřese.

S kamarádkou to nějak skoulím, ale co muži? Těm přece my, ženy, lžeme nejčastěji! Ruku na srdce, je to tak!

Lžeme jim o své hmotnosti. Nejčastěji „vážíme“ 10 kilogramů minus. Co si ale pak má pomyslet udatný chlapík, když těch našich „55 kg“ ne a ne unést? Víte, jak to musí zamávat s jeho přesvědčením, že do posilovny nechodí nadarmo? Navíc je normálním mužům fakt úplně jedno, kolik vážíte, pokud jste postavy esteticky souměrné a k jeho postavě úměrné. Zvážila jsem se včera po hodině usilovného běhu, zatlačila slzu a hrdě se k tomu číslu přihlásila. Vždyť je to koneckonců jen číslo!

Mužům lžeme (úplně zbytečně) o tom, že nám opravdu k obědu i večeři chutná zeleninový salát s tuňákem, pohanková kaše a jogurt bez tuku. Pijeme nejraději neperlivou vodu, zelený čaj a z alkoholu preferujeme maximálně (jednu) sklenku suchého sektu. Přitom si docela rády dáme s kamarádkou do nosu u stánku s klobásami, a pak jdeme na to holčičí „jedno“. Dvě.

Hodně, ale fakt hodně, lžeme mužům o sexu a intimnu vůbec. Nemyslím tím tisíckrát omílaný předstíraný orgasmus. Naše malé lži začínají u mlčení. Mlčíme o tom, co nás vzrušuje, láká, co nás baví. Raději pasivně přijímáme sexuální návyky muže. A pak ho před kamarádkami pomluvíme za nemožný výkon v posteli. Pojďme zkusit mluvit pravdu!

Mužům také často neříkáme pravdu o oblékání. O vkusu. Předpokládám, že i váš miláček vlastní nějaký kus garderoby, kterého se nehodlá vzdát, a vy ho nenávidíte. Zpravidla se jedná o vytahané triko, odrbanou khaki bundu nebo svetr, který upletla jeho první láska. „To je super bunda, víš, co se mi vejde do kapes?“ Vy to zcela jistě víte, protože ty předměty občas vytahujete z pračky. Abych nezapomněla, svetru od první lásky se zbavíte nejlépe v pračce, program vyvářka. Pak stačí jen nasadit smutný výraz: „To nechápu, jak se mi tam mohl připlést, miláčku!“ Vidíte, zase lež!

No jo, než přestanu s tím neškodným lhaním, musím si ještě lži pořádně roztřídit. Uznejte, že ta s tím svetrem je docela užitečná.

Vy fakt nikdy nelžete?

ynezorPumanzeSaNyknalC