Článek
„Miláčku, vydrž prosím ještě. Ještě jednou, dvakrát, už to bude… Ááách!“
Tak vy si myslíte, že píšu o vibrátoru? Ne. Za á se stydím (přiměřeně), za bé jsou tu od toho naprosto jiné rubriky. Přítel si koupil nový křovinořez a rozhodl se o víkendu zvelebit naši zahradu. Na mé úpěnlivé prosby o trochu toho sobotního klidu a ticha venkova reagoval výše uvedenou větou.
Z jehličnanů, které ještě před hodinou měly tvar přírodou daný, vytvořil roztodivné homole, kupole, ba i hranol a tvar jednoho keříku nedokážu definovat. „Líbí? Jdu si odpočinout. Můžeš prosím těch pár větviček odvézt na kompost?“ Můžu. Sice mi to trvá hodiny dvě, ale zahrádka je jako nová. A vlastně i docela prokoukla. Konečně sobota!
Co to je, proboha, za kravál? Že by se za plotem jelo rallye? Začínám něco tušit. Nevím, jak se dá písmeny vyjádřit zvuk startujícího raketoplánu, ale je to něco mezi KRRCHKRRCH a DTDTDTDT. Přítel se vytasil s novou sekačkou. Evidentně se ji pokouší nastartovat. „To budeš koukat na anglickej trávník!“ Oči mu září nadšením! Já své oči zavírám. Vím, co sekačka dokáže. Rozmetá pokosená stébla trávy v délce tři milimetry úplně všude. „To je paráda, tady by se dál hrát golf!“ Dal! Až se mi povede oddělit posekané od rostoucího.
„Hele, ještě ti musím ukázat tu novou sekeru!“ Krásná. Rozhodně nebyla za dva zlatý a topůrko za tolar! To je totiž sekera (další hračka?) na celý život. „Naštípu pár polínek a uděláme si večer oheň, jo?“ Bezva, konečně to vypadá na víkend! „Ta hranice dřeva nějak padá, nepřerovnáme to?“ Přerovnáme, protože kdo si hraje, nezlobí, tak proč bych se zlobila. O dvě hodiny později si hovím na lavičce, vytahuji si pinzetou třísku, která uvízla pod nehtem („Ne, fakt, nebolí to!“) a přemýšlím, jaké hračky se ještě ukrývají v kufru auta.
Naštěstí se začíná stmívat. Na zahradu se snáší sametová tma. Ježiši! Od plotu se na mě dívají dvě zelené oči! Jezevec? Strašlivej pes zabiják? Liška? A blíží se to!!! Kde je ten chlap? Nohy se mi vpily do země. Představuji si, jak to hrozné zvíře chytím pod krkem, zardousím ho a z boje vyjdu bez šrámů. „Baf! To je paráda, viď? Ta nová čelovka je super. Budu ji brát na kolo!“ Vypadá v ní jako Terminátor a zřejmě si to o sobě i myslí. Jestli mi zítra z leknutí naskočí opar, tak…
Už nemůžu dál! Přepadl mě záchvat smíchu. Smějeme se spolu a je nám fajn. Všechny hračky jsme vyzkoušeli na vlastní kůži a byl to bezva den. Hrozně mužům závidím tu vlastnost, že z dospěláckých hraček dokážou mít radost jako malé děti. Nepřemýšlí o popadaných větvičkách a posekané trávě. Užívají si to. Zkusme to s nimi. Příliš často jim tu radost kazíme praktickými radami a vzdycháním.
Vzdychejte raději pod peřinou. S hračkou nebo bez!
