Existuje recept na ženskou spokojenost?

Stojím u kuchyňské linky a trochu nedůvěřivě si prohlížím všechny ty tajemné přístroje. Robot, tyčový mixér, placka s displejem, aha, to bude kuchyňská váha…

Španělská vesnice. Asi bych to dokázal opravit, ale používat? Moje Monika leží už čtrnáct dní ve špitále a po neděli ji mají pustit. Chodím za ní denně. Nejdřív byla dost bez nálady, ale jak se blíží odchod domů, trochu pookřála.

Když tu tak stojím, táhnou mi hlavou všechny naše úplně zbytečné hádky, moje blbý kecy a šprajcy. Vlastně Moniku obdivuju, že se mnou pořád je. Divný, že mi to musí dojít, až když tu není a zírá někde na holou zeď a poslouchá skuhrání tý matróny na vedlejší posteli. Jsem vážně pitomec. Ale to se změní! Všechno bude jinak. Přece musí existovat nějaký zaručený recept na ženskou spokojenost.

Až se Monika vrátí, musí mít pocit, že se stal zázrak. Začal jsem u sebe. Vyhodil jsem ty tepláky, co tak nenávidí, a oholil si knír, aby nemusela říkat, že vypadám jak východoněmecký pornoherec. Uklidil jsem. Umyl nádobí. Opravil v bytě, co se opravit dalo. Koupil kytku (strašný, co za to zelí dneska chtějí!). Bude to stačit? Hm, bojím se, že nebude. Jsem přece chlap a ovládám logiku, ne? Kde Monika tráví nejvíc času? V kuchyni. Na co je nejvíc pyšná? Na svoje kuchařské umění. Jaké jsou její nejčastější fotky na Facebooku?

Jídlo. Jak něco uvaří, hned to fotí. Takže kuchyň. Už jsem opravil všechna dvířka, co jí tak pila krev, vycídil sporák, vyměnil konečně tu žárovku... Chtělo by to tu tak nějak rozsvítit... A tyhle přístroje už taky dost pamatují... Tak dobře – pořídím jí nové, to jí přece musí udělat radost! Hm, ale ona je na tyhle zvyklá... Proč musí být ženské tak strašně komplikované?! Ze zoufalství jsem si zapnul počítač a brouzdal po internetu. Kuchyně. Sencor . Hele... To je ale hodně zajímavé! To je doslova záplava barev!

Že bych...? Jasně, udělám to takhle – na první pohled to tu musí vypadat jako někde úplně jinde, ale hned na druhý musí být všechno, jak bylo. Úkol jak pro chytrou horákyni, ale já to dám.

Nebudu vás napínat, nakonec jsem to vymyslel. Pořídil jsem stejné typy spotřebičů – robot, tyčák, váhu, a dal je přesně na to místo, kde je Monika měla. Stejné, ale jiné. Nové, vychytané, natěšené na vaření s Monikou a hlavně – Sencor cokoli dělá, nabízí snad ve všech barvách, co existují. Vybral jsem šmolkově modrý mixér, růžový tyčový mixér a žlutozelenou kuchyňskou váhu. Ta kuchyň úplně září, ty čajové růže k tomu...

Tak co – bude spokojená? Našel jsem recept na ženskou spokojenost, nebo jsem naivní trouba?