Hlavní obsah

Fenomén jménem smajlík. Zakázat?

Foto: Thinkstock

Život mezi smajlíky se mi nelíbí

Máte rády emotikony? Neznáte? Přece smajlíky! Smajlík sice taky není ryze české slovo, ale už asi většina z vás tuší, o čem bude řeč. Já smajlíky rád nemám. Dokonce si myslím, že na nás mají mírně devastující vliv. A když vidím třeba na přání k narozeninám předtištěný text, kam se prskne už jenom podpis a smajlík, je mi z toho smutno.

Článek

Slovo staromila

Někteří mí přátelé považují smajlíky jen za nevinný návrat do dětství, kdy jsme do doplňovaček namísto slov kreslili obrázky či obrázky pojmenovávali slovy. Já to vidím hůř. Uznávám, že popsat své emoce není právě jednoduché. A přimět kohosi ke smíchu či alespoň k pousmání, neřkuli jej dojmout, to je těžký úkol i pro profesionálního psavce. Přesto mi přijde, že deformace úspornou esemeskovou, e-mailovou a chatovou komunikací prošpikovanou emotikony dosahuje již obludných rozměrů. Znám lidi, kteří už neumějí napsat ani pořádnou větu. Nejhorší je, že to nejsou žádní pitomci. A mějte mne klidně za ukňučeného staromila! Jsem holt z generace, která ještě holkám psávala básničky a desetistránkové dopisy. Rukou!  A bez smajlíků!

TBBSKSPNJI

Tak dlouho jsem přemýšlel o tom, jak napsat tento článek a zda má smysl ho vůbec psát, až jsem si přečetl úžasný výraz spisovatele Pavla Torcha (alias dr. Zádrhele), se kterým se mohu jen ztotožnit. Zahrnut smajlíky od svých čtenářek, přátel, kolegyň a kolegů, dětí i lásek se totiž stále častěji dostávám do situace, kdy mám děsivý pocit, že se už snad i ode mne tak nějak všeobecně očekává, že do svého textu nějakého toho smajlíka vložím, že neodolám a že tam nějakou tu potvoru prostě prásknu. A právě pro tuto ošemetnou situaci používá Pavel Torch půvabný a všeobsažný výraz, který vkládá místo smajlíku. Ten výraz zní: TBBSKSPNJI (Tady by byl smajlík, kdybych si přitom nepřipadal jako idiot).

Foto: Thinkstock

Dokážeme se ještě vyjádřit bez emotikonů?

Víš, jak to myslím!

Když mi někdo řekne tuto větu, připadám si skutečně jako idiot. A ten smajlík je pro mne něco malinko na ten způsob. K vyjádření pocitů se přestávají hledat ta správná slova a hledají se ti správní smajlíci. Aby bylo jako jasné, jak to ten smajlíkář vlastně myslí. Namísto toho, aby čtenář vnímal slova a z těch slov si sám vytvořil nějaký pocit, předepisuje se mu ten pocit stejným způsobem, jako režiséři slaboduchých sitcomů namíchávají smích a potlesk do svých děl. Aby divák jako věděl, kdy se má smát a kdy má tleskat. Do sitcomu se zatím naštěstí nepřimíchává divácký pláč. Zato smutných a poplakávajících smajlíků jsou již celé čety.

Šíří se jako mor!

Vím, že vedu marný boj. Smajlíků neustále přibývá. Už to není jen o úsměvu či smutku, ale existují smajlíky „láska“, „nuda“, „kafčo“, „fujky“, „vzdych“, „vidím tě“. A tak mi dáma, kterou na první schůzce neoslním, nemusí nic říkat, a dokonce mi už nemusí napsat ani slovo. Jen nějak seřadí tyhle smajlíky, když mi bude chtít sdělit, že „láska“ nebude, protože když jsme byli na „kafču“, „uviděla“, že jsem „fujky“. A ještě si nad tím vším vykoná smajlíkový „povzdech“, aby bylo jasné, jak je jí to líto!

A jak vám se líbí smajlíci? Už se bez nich neobejdete? Napište mi o tom na info@prozeny.cz! Těším se! TBBSKSPNJI

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama