Hlavní obsah

Filip Renč: Ženám jsem věnoval příliš mnoho času i peněz

Foto: Isifa

Filip Renč je uznávaný režisér

Uplynulý půlrok neměl Filip Renč na rozhovor ani pomyšlení. Den co den točil Sanitku. Slíbil ale, že jakmile skončí, je můj. A slib dodržel, jen co si pár dnů odpočinul z nejhoršího.

Článek

Před měsícem jsi dotočil pokračování seriálu Sanitka. Pracoval jsi na něm 171 dnů. Dělal jsi někdy něco náročnějšího?

„Z hlediska kvantity, počtu natočených záběrů, množství herců, ne. Nejtěžší na seriálu je hlídat kontinuitu postav, situací, ve kterých se nacházejí, jejich nálad. Ve filmu je to sice také nutné, ale ne v takové míře. Film je z tohoto pohledu jednodušší tvar.“

Foto: Isifa

Každé natáčení bere velmi vážně a promýšlí do detailů

Od toho je na place, pokud se nepletu, skriptka, ne?

„Samozřejmě, v tomto případě moje pravá, nenahraditelná ruka. Ale stejně – uvědom si, že v jeden den, v jednom prostředí, se točí scény třeba do pěti dílů. Neustále musíš dávat pozor na vývoj vztahů mezi postavami, jestli se třeba ve třetím díle nepohádaly a jestli v tomhle už jsou zase usmířené nebo ještě rozhádané. Museli jsme se skriptkou vytvořit zvláštní scénář mezilidských vztahů. Já měl ještě jakýsi strom života, takové leporelo, s fotkami postav propojenými šipkami a s vyznačenými vztahy, a každé ráno jsem se s jeho pomocí orientoval.“

Třináct hodinových dílů, to je…

„To je asi tak sedm celovečerních filmů natočených v jednom tahu. Když si vzpomenu, jak jsme jako štáb unavení po jednom celovečerním filmu… Tady na únavu nebyl ani čas.“

Natáčení předcházela solidní porce trpkosti, tahanice mezi tebou a režisérem původní Sanitky Jiřím Adamcem o to, kdo bude pokračování točit. Jak jste na tom dnes? Zdravíte se? Vyříkali jste si to?

„Není si co vyříkávat. Nemocnici na kraji města točil pokaždé jiný režisér. Čelisti rovněž tak. Stejně tak Harryho Pottera. To je běžná věc a závisí na rozhodnutí producenta a scenáristy. Ve filmu nikdo nemá nárok na definitivu, protože tu funguje systém nabídky a poptávky.“

Foto: Česká televize

Snímek je z natáčení nové Sanitky

Přesto jsi ale v první fázi projevil solidaritu a prohlásil, že Adamcovi tohle jeho dítě nevyfoukneš…

„Nebylo to snadné rozhodování. Nechtěl jsem po nikom přebírat jeho práci. Koneckonců nejraději stejně dělám originální věci, které si připravím sám. Jenže z debaty s producenty vyplynulo, že Adamce nechtějí. Řekli mi, že i když to nevezmu, on to točit nebude. V tom případě jsem si řekl, že bych byl hloupý to nevzít. A tak jsem do toho šel, protože za takových okolností jsem nikoho o práci nepřipravil. Byla to ostatně nabídka, jaká se neodmítá. Jestli mě za to někdo má rád, nebo nemá, s tím nic nezmůžu. Pan Adamec má ostatně za sebou už spoustu seriálů a jistě i další před sebou.“

Hrozil i bojkot některých herců, když seriál nebude točit Adamec. To se nakonec zažehnalo?

„Slyšel jsem od kolegů, že herce obvolával, aby v tom nehráli. Nakonec to ale dopadlo uspokojivě, jedině roli pana Nárožného převzal Jirka Lábus. Do jisté míry postoji herců rozumím. Půlku nového obsazení tvoří někdejší herecký tým a chápu, že byli zvyklí na Adamce. Jenže na druhé straně – vždyť už je to skoro třicet let!“

Viděl jsi původní Sanitku? Líbila se ti?

„Tehdy ano.“

Foto: Isifa

V rozhovoru nám přiznal, že při natáčení seriálu Sanitka si každý večer dal láhev dobrého vína...

Ty jsi na ni koukal?!? Vždyť ti bylo dvacet.

„Na co jiného se v té době dalo koukat? Na Televizní noviny, nebo na seriál. Takže jsem se díval i na majora Zemana. Sanitka se mi v té době líbila, i když dnes už je to spíš záležitost pro pamětníky. Styl vyprávění i tempo se hodně změnilo. Pro ilustraci: dnes máme v jednom dílu dvakrát tolik obrazů, než bylo v původní Sanitce.“

Podíval ses na ni znovu před natáčením?

„Kvůli oživení vztahů mezi některými postavami ano. Rychloposuvem.“

Točit takhle rozsáhlý seriál znamená pro režiséra přínos řemeslný, umělecký, nebo finanční? Případně mi seřaď jmenované atributy do správnějšího pořadí.

„Ty dvě poslední položky by se možná mohly prohodit. Umělecké příležitosti jsem naopak musel odsunout, protože když jsem tuhle nabídku přijal, věděl jsem, že všechny moje plány musí stranou, protože tohle mi zabere dva a půl roku života. Nijak zvlášť jsem se tomu nebránil, protože filmem se v České republice uživit nelze. Velkou jistotu v takové situaci představuje Česká televize – a navíc se tam občas povedou i dobré věci.“

A řemeslně?

„Určitě to byla mnohostranná výzva. Od snahy posunout třeba tvar seriálu někam dál až po prostou zkoušku, jestli to vydrží můj organismus. Seriál je továrna na záběry, člověk nemá možnost si s každým vyhrát jako ve filmu. Tomu brání i roztříštěnost stylu práce. Nelze se na vznikající dílo podívat v dramatickém oblouku od začátku přes prostředek až na konec, což u samostatného filmu možné je. Není také tolik času. Na hodinový díl jsem měl třináct dnů. Na devadesátiminutového Hlídače č. 47 jsem jich měl dvaačtyřicet. Ale na druhé straně v seriálu se setkáš snad se všemi myslitelnými filmovými, ale i dramatickými situacemi. Od honiček po těžká mezilidská dramata, od erotiky po komedii.“

Foto: Isifa

S herečkami Jiřinou Bohdalovou a Simonou Stašovou

Organismus vydržel?

„Jak vidíš, vydržel. Za cenu toho, že málokdy jsem si mohl vychutnat třeba i oprávněnou radost z vydařeného natáčecího dne. Někdy nebyl čas ani se jít vyčurat. Každý den jsem vstával v pět. Dvě hodiny jsem si detailně rozpracovával to, co jsem si připravil den předtím. V sedm jsem přijel z natáčení, opět se připravil na další den, dal jsem si láhev bílého a šel spát.“

Sto sedmdesát jedna lahví vína?!?

„Sedmiček. A co, vždyť je to ovoce.“

Měl jsi nebo stále ještě máš nějaký filmařský sen?

„Měl, ale nepodařilo se mi ho přivést filmově na svět, i když jsem na něj sháněl peníze všude možně: Golema podle Gustava Meyrinka. Nakonec jsem tedy něco z toho vtělil do Svobodova muzikálu, který jsem režíroval.“

Není snad všem dnům a penězům producentů konec…

„To už ne. Já bych se chtěl už vymanit z filmových temnot a smutku, a zejména teď, po třinácti Sanitkách, začít dělat něco vtipného. Zase se filmařinou bavit a nebýt ve škatulce, že tam, kde teče krev, na to pošlou Renče. Takže třeba pohádka by mě teď bavila. Taky jsem koupil opční práva na Mňačkův román Jak chutná moc a se Zdeňkem Zelenkou píšeme scénář.“

Pohádka jak vyšitá, vtipná k potrhání…

„Pozor! To by ses divil. To je absurdní groteska, ukázková tragikomedie, přesně to, kam bych se teď chtěl hnout.“

Co sen o filmové biografii Lídy Baarové? Tady rivalitu vyřešil osud smrtí Otakara Vávry. Tenhle plán jsi ještě nevzdal?

„Zrovna nedávno jsem dostal zprávu, že se o ten projekt začal zajímat nový producent, takže ta idea znovu ožila a vypadá docela nadějně. Na to ale musí být příslušně velký rozpočet, jinak se to točit nedá. Výprava, dekorace, kostýmy, stavby… Nevím, jestli si to onen producent uvědomuje. Hvězdné války se nedají točit se zdejším běžným rozpočtem, a tohle jsou v podstatě Hvězdné války.“

Jak nesla tvůj životní režim v uplynulém půlroce tvá rodina?

„Co to na mě zkoušíš? Jaká rodina?“

Foto: Isifa

Seriál Sanitka, který nyní dotočil, bude vysílat Česká televize příští rok

Zkouším na tebe ukázku krkolomného obratu z profesně orientovaného rozhovoru k osobnímu. Žádnou rodinu nemáš, že? Jsi to, čemu se v tvém věku už snad může říkat starý mládenec, jako býval třeba Karel Gott. Jaké to je? Fajn, ne?

„Jenže já žiju s přítelkyní, což je stejné jako v manželství. Vlastně jde jenom o terminologii. Jako starý mládenec, někde samotářsky zalezlý, se necítím.“

Rozdíl je možná v tom, že ty partnerky se často střídají, což kdybys dělal se sňatky, asi bys byl v Guinnesově knize rekordů.“

„A nejspíš na mizině. Ale to je pohled značně zkreslený médii. S předešlou partnerkou jsem byl šest let. Se současnou najíždíme už do druhého. Když si zajdu s kamarádkou na večeři, dočteš se o tom druhý den v novinách, a to pak může samozřejmě vypadat monstrózně, i když to tak není. Už jsem ubral. Partnerským vztahům jsem věnoval příliš mnoho času a příliš mnoho peněz.“

Na svatbu jsi nikdy nepomýšlel?

„Ano, ale čistě z praktických důvodů, řekněme technického, možná ekonomického rázu. Zkrátka aby partnerka měla určitá práva, která může získat jedině sňatkem.“

Pomýšlel, ale nerealizoval. Proč?

„Jelikož můj momentální vztah je fajn, může to přijít každým týdnem.“

Těš se, jak si na téhle větě chirurgicky vyříznuté z kontextu smlsne bulvár. Ale s rodinou jsem nebyl daleko od pravdy. Máš přece dceru, ne?

„Desetiletou Natálku, ano. Je pěkná, má samé jedničky a dělá mi radost i na dálku, jelikož bydlí s maminkou v Chomutově.“

To je výsledek toho šestiletého vztahu?

„Ne, to je výsledek jednodenního vztahu.“

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama