Článek
„Hra by nás měla provázet po celý život,“ říká psychiatr MUDr. Jan Cimický. „Hraním, respektive blbnutím se lidé nenásilně odreagují. Opadává stres, kterému jsou vystaveni v práci, přijdou na jiné myšlenky, zapojí a trénují smysly… Ať už je to karetní hra, šachy, nebo člověče nezlob se. Všechno je to relax a přirozený prostředek proti depresi a nudě,“ potvrzuje lékař.
Hrálo se vždy a všude!
Abychom se vyhnuly nedorozumění. V našem článku ani stínem nejde o hry počítačové, hazardní či jakkoli výdělečné. Chceme jen připomenout, jak se můžeme bavit, i když třeba zrovna nefunguje televize. Například klasické české skákání panáka – to vás nenutíme provozovat, jen si představte, že tahle kratochvíle má své prapůvodní kořeny na Havaji. V kostky zase hráli domorodci v neprobádaných pralesích… Asi je to tak, že hravost byla člověku prostě vrozená, ať už žije na kterémkoli konci světa.
Hra na hledanou
Zvolíme malý předmět (třeba kamínek, minci). Zvolený hledač stojí tak, aby na všechny viděl a hráči si s oběma zaťatými pěstmi podávají kamínek mezi sebou. Nikdo ale neví, v čí ruce se předmět zrovna nachází, a navíc hráči mohou naznačenými gesty hledače mást. Vybraný rozhodčí řekne DOST! v libovolně dlouhém limitu, který nebyl předem určen. Hledač musí ukázat na ruku, která právě drží kamínek. Pokud uhodne, vymění si své místo s tím, koho odhalil, pokud neuhádl, pokračuje ve hledání v dalším kole.
Hra o sbližování
Potřebujeme prázdnou krabičku od sirek – její svrchní část, která přesně pasuje na špičku nosu. Lidé sedící kolem stolu si ji postupně, bez pomoci rukou, předávají z nosu na nos. Komu upadne nebo ji nedokáže převzít, ten musí splnit trestný úkol (fant). Tím může být třeba pět dřepů, donést kávu, minutu počkat za dveřmi…
Hry zbavují člověka stresuFoto: shutterstock.com
Úplně tichá pošta
Tichou poštu jsme hrávaly všechny. Jeden začne slovem, druhý musí navázat výrazem, který začíná poslední slabikou předešlého. 1. HLA-VA, 2. VA-RAN. 3. RAN-KA… V naší hře jde ale o víc. Slova se neříkají nahlas, jen se pamatují a opisují. 1. Místo hlava řekne: „Místo, kde nám rostou vlasy.“ 2. Neodpoví uhádnutým slovem, ale pokračuje: „Velký ještěr, považovaný za draka.“ 3. „Malá nehoda, ze které teče krev.“ Hráči se tedy baví jen v hádankách a kterýkoli z nich, když je na řadě a ztratil nit, může předchozímu nahrávači říci: „Zopakuj mi to!“ Je jedno, jestli to řekne, když je ve hře pět nebo patnáct slov. Ten, koho oslovil, musí posloupně od posledního do prvního slova vyjmenovat slova, která prošla, nebo ze hry vypadne. Pokud je vyjmenuje, vypadává vyzyvatel a kruh se tak postupně zužuje, až zbude vítěz. Po vyřazení hráče se začíná opět od prvního libovolného slova. Nápověda by neměla obsahovat nic, v čem se hledaný výraz objeví. Ještě jedna ukázka:
1. Zelená, zdravá pochutina, která roste na záhonech a upravuje se s octem a olejem (SA-LÁT) 2. Textil používaný k výrobě oblečení (LÁT-KA) 3. Nádoba na benzin (KA-NYSTR) 4. „Zopakuj mi to!“ 3. „Kanystr, látka, salát!“ Vypadl hráč 4.
Zakázané číslo
Je daná číslice, kterou nikdo z přítomných nesmí vyslovit. Zaznít nemůže ani v čísle, říci nahlas je zakázáno i jeho násobek. Hráči říkají postupně čísla jdoucí za sebou, a když by měli vyslovit „zakázané“ číslo, řeknou místo něho BUM! Příklad: Bylo zvoleno číslo sedm a hráči ve svižném rytmu jeden po druhém jmenují: 1, 2, 3, 4, 5, 6, BUM!, 8, 9, 10, 11, 12, 13, BUM! (násobek 7), 15, 16, BUM! (obsahuje sedmičku). Je to výborný trénink pro děti i možnost, jak s nimi smysluplně trávit čas!
Pokud váš manžel nebo známí budou zpočátku nad hraním ohrnovat nos, věřte, že je napětí do sebe natolik vtáhne, že příště už vás budou netrpělivě upomínat, kdy si zase zahrajete!
