Hlavní obsah

Jak se stát vinařem v paneláku

Foto: samphone.cz/jiunlimited

Proč si kvalitně nevychutnat víno i doma?

1. 10. 2008

Doby, kdy jsme rozlišovali víno červené a bílé a nejoblíbenější značkou byl Pražský výběr, jsou naštěstí už za námi. Nyní můžeme volit mezi mnoha výbornými jakostními odrůdami. A že někdy chutnají tak trochu jako ten výběr? Za to si můžeme sami.

Článek

Kvalita vína je dána také jeho správným skladováním. Jaké podmínky jsou pro tento ušlechtilý nápoj vyhovující? Zjednodušeně řečeno - tmavý vlhký studený sklep, kam nikdo nechodí. Odborníci potom hovoří o prostoru s přítmím, vhodnou vlhkostí, konstantní teplotou a klidem, kde navíc může víno ležet ve vodorovné poloze.

Že je lepší stát se abstinentem než přizpůsobit své bydlení vínu? Není třeba - řešení existuje, je jednoduché, praktické a elegantní. Jmenuje se domácí vinotéka.

Rozdílů je spousta

Na první pohled vypadají vinotéky jako chladničky s prosklenými dveřmi. Ovšem jde o velmi rozdílné přístroje, a to jak v konstrukci, tak fungování. Vinotéky jsou technicky složitější a tím i dražší než ledničky. Mají-li zajistit vínu potřebný klid, musejí mít speciálně uložený kompresor, aby při jeho zapínaní a vypínání nedocházelo k otřesům a vibracím jako u klasické chladničky. Vínu totiž „pohyb" nedělá dobře. Některé firmy tuto podmínku dotáhly až tak daleko, že pevné police nahrazují pojízdnými. Víno se tak nemusí hýbat a otřásat ani tehdy, když si právě vybíráme láhev k obědu či večeři.

Police ve vinotékách jsou zpravidla vyrobené z tvrdých dřevin, například dubu, buku, třesně či teaku. Pokud by se zvolily měkké dřeviny, pravděpodobně by brzy začaly ve vlhkém prostředí hnít. A bylo by po romantice.

Pozor na spotřebu

Ačkoli konstrukčně jde o dva rozdílné přístroje, přesto mají vinotéky a klasické chladničky jednu společnou vlastnost - jsou neustále zapnuté a téměř neustále odebírají elektrický proud. Proto bychom měli při jejich nákupu sledovat zařazení do energetické třídy. I tady se už můžeme setkat s vylepšenou třídou A, tedy A+. Rozhodně bychom neměli kupovat přístroj horší než v energetické třídě B. Jinak se nám často už tak drahá láhev lahodného moku ještě prodraží.

Místo vína ocet?

Pro zachování kvality je důležité, aby nikdy nevyschl korek či umělá zátka. Jinak se do láhve dostane vzduch, který podpoří tvorbu octových kvasinek. Ty dokážou chuť vína zcela a nenávratně zničit.

Foto: Siemens

I vinotéky lze vestavět do nábytku.

Aby zůstala zachována tato podmínka, musí víno ležet ve vodorovné poloze a navíc být skladováno při takové vlhkosti, aby zátka nevyschla. Pro skladování vína se doporučuje vyšší vlhkost, než je běžně v místnosti. Hovoří se o rozmezí 60 až 80 procent.

Někteří výrobci proto umisťují dovnitř vinoték zásobníky na vodu, čímž se uměle zvyšuje vlhkost uvnitř. Setkat se můžeme i s lávovými kameny - ty ještě zvětšují odpařovací plochu. Vlhkost se tak mnohem rychleji ustálí i tehdy, když necháme delší dobu otevřená dvířka.

Budeme-li si pročítat všechny funkce a vybavení chladniček na víno, setkat se můžeme i s přítomností aktivního uhlíku. Důvod - pohlcuje pachy a zajišťuje uvnitř neutrální klima.

Mráz a slunce nemají šanci

U takto dokonalých přístrojů je samozřejmě dokonale splněna podmínka na vytvoření různých teplotních podmínek, které jednotlivé typy vín vyžadují. Nastavit si tady můžeme teplotu zpravidla s přesností na jeden stupeň, a to v rozmezí od tří do dvaceti stupňů Celsia.

Přitom uchovávat víno lze při nižších teplotách, než ho potom konzumujeme. A to platí i pro to červené, které se doporučuje pít při 16 až 18 stupních Celsia. Skladovat ho však klidně můžeme i ve větší zimě.

Rizikový je pouze jeden bod, a to bod mrazu. Pokud jakékoli „hotové" víno přemrzne, je navždy znehodnoceno. Proto jsou vinotéky doplněné pojistkou, která přístroj vypne vždy, když by z jakýchkoli důvodů hrozil pokles teplot k nule.

Foto: Miele

Samostatně stojící vinotéky jsou velmi působivé

Než vyrazíte nakupovat

Pokud jsme se rozhodli, že si opravdu zasloužíme sem tam nejen kvalitní, ale také kvalitně skladované víno, a chystáme se koupit vinotéku, zde je ještě důležitá rada na závěr.

Vinotéky se dělí podle systému chlazení na tři základní typy: klimatizované, temperované a takzvané vícezónové.

Jaký je mezi nimi rozdíl? Zaprvé cenový a zadruhé v technickém řešení.

Nejjednodušší a nejlevnější jsou klimatizované vinotéky. Vnitřní prostor se ochlazuje na jednu teplotu, kterou si nastavíme. Přitom rozdíl mezi teplotou v horní a dolní polici činí - dle fyzikálních zákonů - i několik stupňů. Tyto chladničky jsou proto ideální například k dlouhodobému skladování vína, kdy může být teplota nižší než pro servírování. A při stejné teplotě se dají uchovávat bílá i červená vína. Ovšem pokud doma jeden miluje víno červené a druhý bílé, může být tento přístroj zdrojem hádek. Nikdy totiž odtud nebudeme mít dva nápoje připravené ihned ke konzumaci. Potom je lepší si pořídit vinotéku temperovanou. Ta má v každé polici jinou teplotu - v horní části se zpravidla pohybuje mezi 16 a 18 stupni, dole v rozmezí pět až sedm stupňů Celsia. Dají se zde dlouhodobě i krátkodobě skladovat vína červená, růžová, bílá i šumivá.

Speciálním a nejdražším typem jsou vícezónové vinotéky, které lze označit za profesionální přístroje. Také u nich si můžeme nastavit v každé polici různou teplotu, a na rozdíl od klimatizovaných, mohou být klidně červená vína dole a bílá nahoře, a vytvořit tady lze podmínky jak pro krátkodobé, tak dlouhodobé skladování. Technika zde zvítězila nad fyzikálními zákony.

Speciálním typem jsou potom vinotéky servírovací, které mají kromě polic k vodorovnému skladování láhví i jednu vysokou - do ní lze postavit otevřené láhve, určené k servírování.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.