Hlavní obsah

Jak to ti chlapi dělají?

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Reklama

Ráda se nechávám inspirovat ženami, které mají srdce, mozek i šarm a neváhají je použít. Ale stačilo pár fejetonů, abych pochopila, že ne ženy, ale muži nejlépe vědí, co bych v jaké situaci měla dělat. V emailové schránce se mi hromadí velmi užitečné rady. Nejradši mám tu, abych si konečně našla chlapa.

Článek

Můj muž se mnou nadšení pro výše uvedenou radu nesdílí. Když už prý mám něco hledat, tak jehlu a nit, abych mu konečně zašila montérky. To umím. Ale naučila jsem se i jiné věci. Od babičky, že jahodové knedlíky se sypou bohatě cukrem, a od maminky, že cukr je dobrý na nervy, ale špatný na zuby. Od tety, že mám být hodná holka, od sestry, že mám být mrcha. Od paní učitelky, že jedničky jsou nejvíc, od sousedovic Jaruny, že kluci mají nejradši holky s trojkama. Od kamarádky, že bez chlapa se žít nedá, od kolegyně, že s chlapem taky ne. Od šéfové, že nadšení se nedá předstírat, od sousedovic Jaruny, že s předstíráním nejdál dojdu. Fakt je ten, že Jaruna se svým předstíráním došla na radnici už čtyřikrát, já pouze jednou. Jaruna se nikdy s ničím moc nepárala, v tom je trochu chlap. A tak si říkám, neměla bych se místo ženskými občas inspirovat vzory mužskými?

Obdivuji totiž mužskou schopnost řešit i ty největší prkotiny se zaujetím, jako by se jednalo o vesmírnou misi. Chtěla bych na poradách vypadat stejně důležitě a nepostradatelně, jak toto zdání dokážou vyvolat muži. Též některým závidím přesvědčení, že jejich vábení neodolá žádná fešná dvacítka, i když jejich šarm uvízl někde v osmdesátkách mezi trvalou Petera Nagye a minikraťasy Pavola Habery (vida, už tehdy k nám byl ze Slovenska importován slušný bizár). Když jedí, tak vášnivě, bez ohledu na následky, když hubnou, tak přímočaře, bez zbytečných řečí a srdceryvného štkaní nad tabulkou čokolády. Auta řídí s přesvědčením, že to nikdo jiný lépe neumí, tudíž mají nárok na to, abychom se my ostatní klidili z cesty. Nejistotu přebíjejí jistotou a soucitu mají pořád dost. Hlavně pro sebe.

A taky bych se chtěla naučit ten trik, kterým dokážou, že jim my, ženy, vždycky radostně vletíme do náruče (i jinam), protože je považujeme za to nejlepší, co nás v životě potkalo. Tento stav trvá sice jen pár prchavých okamžiků, ale všechny si ho pamatujeme a celý život doufáme, že se jednou vrátí. Jak to sakra ti chlapi dělají? To bych se vážně chtěla naučit.

Nejdůležitější ze všeho, bez ohledu na pohlaví, je ale humor. Toho má naštěstí Lucie Šilhová dost, jak se můžete přesvědčit každé pondělí v jejích fejetonech Očima padesátky.

Reklama

Načítám