Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Jak mluvit s dětmi o sexu nebo rozvodu?

Foto: Profimedia

Čtenářka Debora se ptá, jak se dá dětem vlastně vysvětlit třeba rozvod rodičů. A náš chlap jí s upřímností sobě vlastní odpovídá nejen na tento dotaz

Nevěra, rozvod nebo sex. Jak o takových zásadních věcech mluvit s dětmi? Být otevřený, nebo je na místě mlčet či dávkovat? Čtenářka Debora klade hned několik otázek. Takhle to vidí chlap!

Článek

Jak mluvit o sexu s kluky, a jak s dívkami? A co říci dětem, když otec opustí rodinu? To jsou jen některé z otázek, které položila čtenářka Debora našemu chlapovi na e-mailu jaktovidichlap@prozeny.cz. A Josef Hausmann odpovídá!

Čtenářka Debora: „Jako rodič máte jistě také zkušenosti s výchovou. Jak poradíte matkám synů a dcer a jak by se rady lišily? Mluvit s dětmi o sexu otevřeně, i když vyrůstají s matkou bez otce? Do jaké role postavit otce, který nás opustil kvůli mladší ženě, která měla o 10 kg více než já? Představit ho dětem jako darebáka a mne nedokonalou a chybující manželku, nebo to ,nějak' zamést pod koberec a oznámit dětem, že tatínek zůstal pod lavinou u K2?“

Vážená paní Deboro, pokusím se vaše neurovnané dotazy nějak uspořádat.

1. Do určitého věku se vůbec mezi dětmi podle pohlaví rozlišovat nemá. Vy máte zřejmě na mysli věk vyšší. Víte, já jsem ze staré školy, o sexu doma ani ve škole nikdo z dospělých nemluvil, a věděli jsme úplně všechno – jako věděly úplně všechno tisíce generací před námi. Co jim tak chcete vyprávět? Nota bene dnes, kdy toho z internetu vědí možná více, než vy sama. Myslíte si, že nevědí, že bez kondomu mohou něco chytit? Kdo to „prozradil“ vám? Tatínek?

2. O otci dětí nikdy nemluvte zle. Třeba váš ukřivděný názor není správný, a až jednou vyjde pravda na povrch, bude to pro vás blamáž. Ale hlavně: polovina krve v dětech je otcova. Tím, že z něho uděláte gaunera, jim řeknete, že všechna ta špatnost a gaunerství z poloviny koluje v jejich žilách, že jsou vlastně méněcenné. Tím naděláte víc škody než užitku – tedy u dětí, sama sebe tím, samozřejmě pohladíte. Zhodnoťte si, na čem vám více záleží.

3. Vaše vysvětlování odchodu otce jeho zmizením (pod K2, pod kobercem) trochu zavání hysterií. Sama víte, že to nejde. V dnešní době člověk nezmizí ze světa jen tak beze stopy. Vy po muži nepožadujete výživné? Pokud ano (divil bych se, kdyby ne), jistě vám ho neposílá z pod laviny. Slyšíme jen jednu (vaši) stranu, Bůh ví, proč vlastně odešel.

Fakt, že za tlustší ženou, by nasvědčoval tomu, že odešel za klidem. Děti opouštět (a nechat je vám na pospas) ale neměl – tuhle linii bráním vždycky. Ať už to bylo jakkoli, proč byste dětem nemohla říci pravdu: nerozuměli jste si, tak jste se rozešli. Proč? Protože tato (objektivní) interpretace nesvaluje veškerou vinu na něj, ale částečně i na vás To raději vymyslíte nesmysl o lavině na K2!

Nenapsala jste to nejdůležitější. Má otec o děti zájem, a pokud ano, neházíte mu klacky pod nohy, když se chce s nimi vídat? Podle vašich snah otce ze života dětí vyretušovat, bych tipoval, že ano.

Štěstí rodičů se odvíjí od štěstí dětí. Věřte, že ty budou šťastnější, veselejší a úplnější, když občas něco prožijí s (byť odešlým) tátou. Mnohé ženy ve vaší situaci vylíčí dětem otce jako netvora a psychickou manipulací s dětskými dušičkami otce dětem odcizí, někdy je i proti němu poštvou.

Takto způsobené nalomení dětské psychiky má svou klinickou diagnózu: Syndrom zavrženého rodiče. Ta se (kromě otce) neblaze podepíše i na dětech a jejich (a tedy i vašem) štěstí v budoucím životě. Kdybyste pociťovala k takovému jednání sklon, přečtěte si, prosím, knihu: Gardner: Terapeutické zásahy při syndromu zavrženého rodiče.

Popsané osudy zdeptaných dětí nechť vám jsou varováním.

ynezorPumanzeSaNyknalC