Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Chtějí muži dobyvatelky, nebo čekatelky?

Foto: Thinkstock

Co si myslíte vy? Je už správná doba na to, aby ženy začaly balit muže?Foto: Thinkstock

Reklama

Měly by ženy začít dobývat muže, aby vůbec nějakého měly? Anebo je lepší sedět a čekat, až si vás uloví sám? A co když dlouho nikdo nepřichází? Tradičně odpovídá náš chlap Josef Hausmann!

Článek

Přišla už doba na to, aby ženy samy zvaly své budoucí partnery na rande a uháněly je, nebo muži stále touží jen po tom dobývat a udolat? I takový dotaz dorazil do naší e-mailové schránky jaktovidichlap@prozeny.cz. Tak tedy – jak to vidí chlap?

Čtenářka Klára: „Zajímalo by mě, jestli se mužům více líbí průbojnější ženy, nebo ty stydlivé. Dám příklad: já sama osobně jsem stydlivá, ale tentokrát jsem setnula pěsti, sebrala veškerou odvahu a při seznamování jsem průbojná. Jenže to má jeden háček. Když sama zvu na ,schůzky', tak se mi vždy dostane záporné odpovědi. Proč to tak je?"

Vážená slečno, jestli váš dotaz správně chápu, neosvědčilo se vám přísloví: „Sedávej panenko v koutě, když budeš hodná, najdou tě“, a tak logicky k „tanci“ vyzýváte vy a divíte se, že to už tuplem nefunguje. Ponechám stranou alternativu, že na schůzky zvete filmové herce a bohaté a krásné podnikatele a pokusím se o racionální vysvětlení.

My muži jsme zvyklí nejen dobývat, ukecávat a opruzovat ženy, ale i dostávat od nich košem, marně investovat a bolestivě si nechávat zchlazovat (a shazovat) ego. Ale facky, prohry a odmítání patří k mužskému seznamovacímu životu, jsme na to zvyklí a nijak se nedivíme. A teď najednou přijdete vy a nabídnete bez boje a bez facek to, co jsme zvyklí získat až po delším či kratším polním tažení plném větších či menších ztrát, proher a trapností.

Chápejte, že chlap v takové situaci okamžitě zbystří a řekne si: „Tady něco nehraje, rychle odsud pryč“ a zareaguje útěkem.

Představte si, že (třeba jako malá holka) chodíte denně kolem výlohy cukrářství a toužíte po nějaké sladkosti, která je drahá a nedostupná, tak si na ni šetříte, doma nezlobíte, abyste obměkčila rodiče, kujete plány, jak se jí zmocnit, a najednou by z krámu vyšel cukrář a nabízel vám na podnose třípatrový dort. Co uděláte? Popadne vás panika, že tady něco nehraje, že je to nějaká bouda, že z toho bude průšvih – zkrátka pryč odsud, zdrháme...

Ale co s tím? Předběhla jste totiž dobu. S postupnou degenerací mužství takhle příští generace žen budou muset jednat čím dál častěji a muži se tomu (lenošivě) rádi přizpůsobí. Ale evoluce nenastává ze dne na den, je k ní zapotřebí mnoha generací a dnešní muže ještě neovlivnila, a tak před vámi utíkají.

Všichni, kdo nějakým způsobem předběhli dobu jako vy, skončili v nějakém extrému. Buď na výsluní (Gerald Ford), nebo na hranici (Giordano Bruno). Nedivte se tedy, že svět na vás také ještě není připraven. Ze dvou možných extrémů (nekončící objetí krásných mužů a půst) vás bohužel postihl ten druhý.

Reklama

Načítám