Článek
Nevěra. Čtenářka Ema přiznává, že něco takového se prostě ve vztahu stát může. Na partnera udeřila, chtěla, aby se přiznal. Ale on lhal a zatloukal. Proč? Na to se zeptala Josefa Hausmanna na e-mailu jaktovidichlap@prozeny.cz. Tady je odpověď!
Čtenářka Ema (24 let): „Mám jen smůlu na muže nebo je opravdu většina z nich lháři a zbabělci? Teď už expřítel mě rok podváděl. Tušila jsem to už delší dobu. Když jsem se ho na to něsčetněkrát zeptala, bez mrknutí oka mi řekl, že žádnou jinou nemá, že miluje jen mě a že jsem se zbláznila, když si to myslím. Netlačila jsem na něj, nedělala žádné hysterické scény, řešila jsem to v klidu, přece jen jsme dospělí lidi a takové věci se stávají.
Dala jsem mu druhou šanci, protože mi řekl, že ona pro něj nic neznamenala a miluje jen mě. Samozřejmě mi zase lhal. Stýkal se s ní dál, takže jsem náš vztah ukončila. Abyste měl kompletní informace, máme spolu roční dceru a jeho milenka celou dobu věděla, že spolu žijeme, samozřejmě i sexuálně. Zajímá mě mužský názor, proč se vy chlapi nedokážete postavit čelem problémům, které jste si sami způsobili.“
Vážená Emo, v úvodu mi odpusťte, že se budu opakovat – s opakujícími se tématy nemám jinou možnost. Pokud jsou muži „lháři a zbabělci", pak ne proto, že by se v tomto případě báli překážek nebo nebezpečí, ale bojí se ženských slz a výčitek. V jedné písni se zpívá: „Bál se slzí víc než ran, a tak skončil drsnej man".
Aby se muži ženským slzám a výčitkám vyhnuli, tak volí menší zlo – lžou. Já nevím, jestli existuje nějaký muž, který na (nemravnou) otázku manželky, se kterou hodlá nadále žít, „Podvádíš mě s nějakou jinou?" odpoví kladně. Na to jste se ho nemusela ptát nesčetněkrát. Spíše se zeptejte sama sebe, co byste mu udělala za virvál, kdyby řekl, že jo. Navíc kdyby řekl, že jo, znamenalo by to, že o vás nestojí. Pořád jste mu ještě stála za lež!
Velký znalec mezilidských vztahů MUDr. Miroslav Plzák jednou řekl: „Muž je harémář. Nejraději by ty ženské natahal všechny domů a doufal, že spolu vyjdou". To samozřejmě nejde, ale nejde ani zlomek toho – že by muž se svými ženami o svých dalších ženách volně mluvil, což by také rád. Navíc – kdyby vám to řekl, nařkla byste ho (a právem) z toho, že vás uráží, že vámi opovrhuje, když se ani nepokouší svůj další vztah utajit.
Pokud jeho milenka věděla o vaší dcerce, je to mrcha odvádějící otce od „rodiny". Schválně jsem to slovo dal do úvozovek, protože co jste to za rodinu, když otcem vašeho dítěte je (ex)přítel? Dříve se podvod týkal manželství. Dá se vůbec přítelkyně podvádět? Dnes je taková móda se neženit. Když jste nesezdaní, jste svobodní. Tak čemu se vůbec divíte?
Tahleta moderní nesezdaná „manželství" jsou zase pokusy o kvadraturu kruhu, a podle toho to také dopadá. Svádět vašeho přítele činilo milence jistě menší morální zábrany, než kdyby to byl manžel z rodiny bez uvozovek.
Pak je tu otázka, koho vlastně váš expřítel (to je tedy slovo!) podváděl. K vám se vracel, měl s vámi dítě – to ta druhá na tom byla mnohem hůře a cítila se možná ještě podvedenější...
Na závěr dovolte, abych výrok „problémy, které jsme si způsobili" artikuloval správně: Když už si se mnou něco začal, má to vydržet nadosmrti. Ale to vy jste ho vyhnala, to vy jste ho svou bezuzdnou žárlivostí vehnala do náruče (možná nežárlivé) milenky, to vy jste nepřekousla celkem běžnou věc, která nebyla beznadějná – k lítosti milenek se většina chlapů nakonec manželky (dovolte, abych vás takto nadneseně nazval) nevzdá.
Bilance vašeho tahu: měla jste muže – řekněme – na 3/4 úvazku, dítě mělo otce, táta měl dítě a všichni jste měli jakous takous rodinu. Teď nikdo nemá nic – možná váš „muž" klid. Stálo vám to za to?
