Článek
Nejen milenek a nevěry se týkají vaše dotazy na adrese jaktovidichlap@prozeny.cz. Ten dnešní je obzvlášť zapeklitý a otevřený. A ne jiná je i odpověď!
Gábina: „Jsem vdaná 37 let. Před dvěma lety mě začal manžel podvádět. Teď jsem mu dala, jak se říká, nůž na krk: buď já, nebo ona. Řekla jsem to i dceři. Ukončil to s ní. Napsala mně sms, že by se se mnou chtěla setkat. Že je to lhář a tak dále. Mám to říct manželovi, že mě napsala a že se se mnou chce sejít? Nebo raději ji manželovi už nepřipomínat?“
Vážená paní, jste-li vdaná 37 let, táhne vám na šedesátku. To se dává chlapovi nůž na krk dost těžko, přesto jste to nějak dokázala. (Je tu ještě naděje, že ve vašem textu chybí čárka a je vám 37 let). Ať tak či onak, vyvstává otázka, proč jste mu „nůž na krk“ dala až teď, a ne rovnou před dvěma lety?
Rozeberme vaše řádky popořadě dále. Nevím, co jste si slibovala od toho, že to povíte dceři (možná už dávno dospělé). Ta do toho vůbec nemá být vtahována – jedná se přece o váš vztah. Myslela jste, že za vás půjde někam orodovat a toto orodování k něčemu bude? Reakci dcery se ostatně nedozvídáme.
Dále říkáte, že „to s ní skončil“. To vám zřejmě řekl on, ale dejme tomu, že je to pravda, když vám ona napsala sms, kde vašeho muže označila za lháře. Proč by se tak s vámi měla chtít setkat? Aby vám pohlédla do očí a omluvila se, případně si posypala hlavu popelem? To by možná udělal nějaký řídký exemplář šlechetného muže, žena ale nikdy.
Její důvod spočívá v tom, že se cítí být s vámi ve stejné kaši, respektive chce vás do stejné kaše zapuzených žen zatáhnout a vyrochnit se v ní s vámi. Řekne vám něco jako: „Vás podváděl, mně sliboval budoucnost, a pak se na mě vykašlal, lhář jeden.“ Jak vidno, ona milenka musí být, jak se slušně říká, „mrcha k pohledání“ a váš manžel možná nůž na krku rád využil k tomu, aby se jí zbavil.
Neříkáte, jak dalece se k vám vrátil – zda se k vám vrátil úplně, tedy spí u vás (a s vámi). Je známo, že uprchlé šelmy (ze zoo) se snaží dobrovolně vrátit do svých klecí poté, co zjistí, že tam venku na svobodě je to ještě horší...
Tím se dostávám k vašim oběma otázkám. Vy si myslíte, že zmínka o vaší soupeřce hraje nějakou roli v manželově dalším rozhodování? Buďto s ní nadobro (a rád) skončil – a tedy znovu nezačne (s vaším připomenutím i bez něj), nebo ne a na vašem připomenutí stejně nebude záležet. Já osobně bych ale do tohoto minového pole nešlapal.
Na druhé straně – spřátelení se milenkou je velmi účinná obrana proti manželově zahýbání. Na této (dvojí) frontě ovšem. V jeho (zoufalé) situaci bych se ale pak nedivil, kdyby otevřel frontu třetí.
