Článek
Na našeho chlapa Josefa Hausmanna se tentokrát obrátila čtenářka Linda. Na e-mailu jaktovidichlap@prozeny.cz (na který můžete napsat i vy) se ptá, jaká je budoucnost jejího vztahu. Ona je studovaná, pohybovala se v kruzích inteligence, její jinak dokonalý partner ne. Může tohle vlastně fungovat?
Čtenářka Linda: „Dobrý den, už rok randím s mužem, který je velmi pozorný, empatický, fyzicky mě přitahuje, je fajn kamarád i dokonalý milenec. Miluje mě a cítím to ze všeho, co dělá. Asi by mi nejedna žena záviděla. Jediné, co mě trápí, je to, jak to jen říct kulantně, prostě mu nebylo shůry dáno tolik přirozené inteligence. V prostředí, ve kterém se pohybuje, a v práci, kterou dělá, mu stačí, když je takový, jaký je.
Někdy si říkám, že je to asi mnou, protože jsem se celý život pohybovala ve společnosti titulovaných lidí a zvykla jsem si na určitý standard. Často si lámu hlavu, co tahle naše inteligenční nekompatibilita udělá se vztahem, když ho budeme chtít posunout dál, třeba spolu začít žít? Dávno mi není dvacet a vím, že nikdo na světě není dokonalý. Jenže ta potrava pro duši, to, co ji sytí, mi chybí. Jak to vidíte vy?“
Vážená paní Lindo, minule jsem se zmínil o tom, že své preference pro druhé pohlaví si dovedou uspokojit pouze bohatí muži a krásné mladé ženy. Ostatní musejí dělat kompromisy (tedy volit menší zlo) – a to i včetně vás, které už „dávno není dvacet“.
Stálo by za úvahu, co je ve vašem případě zlo menší (nebo dobro větší), zda nedostatek tělesna, nebo nedostatek intelektu. Jakožto chlap inklinuji k tomu tělesnu, ale chlapi mají tento výběr lehčí – intelektuální stránku mají bohatě pokrytou kamarády z hospod, klubů, spolků a životem s vyznavači stejných koníčků, a tak doma je pro ně ideálem žena typu němá nymfomanka. Na rozvíjení závažných témat mají erudovanější a chápavější fórum, než je manželka.
Žena nemá karty rozdány takto jednoduše, a tak (si myslí, že) musí věc řešit, jistě jste ji řešila i vy s kamarádkami, u toho bych chtěl být… Věc je pro ženu o to komplikovanější, že si musí vybrat – ten fyzicky přitažlivý nebývá inteligentní a naopak. A ti muži, kteří disponují obojím, bývají odloveni (krásnými ženami) mezi prvními. Takticky jste zatajila svůj věk, je každopádně střední až vyšší a v něm shánět inteligentního Adonise bude asi marné. Takhle holt život měří – já také nežehrám, že se v šedesáti nechytám na diskotékách, a to by nějaká ta štíhlounká osmnáctka klidně mohla být i hloupá!
Naštěstí z vaší výpovědi trochu vysvítá, že si uvědomujete, že bez kompromisu to nepůjde. Navíc jste ve výhodě, že ve vašem případě odpadá nejistota, co „inteligenční nekompatibilita“ udělá s vaším protějškem, protože jemu to zřejmě nevadí. Výrok „Lámu si hlavu, co to udělá se vztahem“ chápu jako „… co to udělá se mnou“.
Máte tedy osud vztahu ve svých rukou – pokud se ovšem nezfamfrníte. Nic o sobě nepíšete, ale máte-li děti či vnuky, můžete si intelekt „zahojit“ na nich – třeba počítáním příkladů pro matematickou olympiádu. Přece neodložíte takového pozorného, empatického, fyzicky přitažlivého a do vás zamilovaného hřebce, jak popisujete, abyste se s nejistým výsledkem vydala hledat nějakého zchudlého intelektuálka, se kterým si sice budete moci popovídat o aberaci hvězd nebo Sebraných spisech Aloise Jiráska, ovšem na účet požitků orgastických.
Zas taková Skłodowska určitě nejste.
